„stodola" širší a také užší význam, znamenajíc jednak celou tu budovu, jednak pouze obojí postranní oddělení na ukládání obilí ve snopech; na jižní Hané jmenují se však tato poboční oddělení „pří-stodůlky", ačkoli prostřední oddělení, při němž přístodůlky jsou, nejmenuje se stodola, ale mlatevňa. Bylo by třeba znáti historii této terminologie u každé porůzné části budovy, aby se vysvětlily takové — snad jen zdánlivé — nesrovnalosti. Jato historie lidové terminologie by snad také vysvětlila, proč se ony z pevných desek sbité ohrady mezi mlatem a stodolami (resp. přístodůlky) jmenují „o ploty"; patrně byly původně pleteny z proutí, ač nikdo takovýchto oplot z proutí nepamatuje.

Učiniti na základě úvah těchto definitivní bilanci o tom, co všechno v gruntě starohanáckém je původu domácího a co cizího, je dnes ještě nesnadno, poněvadž neznáme dosud — jak podotknuto — historii lidové terminologie pro všechny části usedlosti, tím méně pak máme starších přímých zpráv o historii usedlosti u nás. Na jisto vychází z úvah našich pouze tolik, že ve starohanáckém gruntě jsou domácího původu: síň, hůra, chlév, příkladník, humno, kůlna, pravdojatně i světnice (jizba) a světnička, nejnověji přísanek (pod-síňka); původu nepochybně cizího, a to románsko-něme-c k é h o je: žudr, komory, kuchyň. Některé místnosti zůstávají pochybnými, aspoň není zjištěno, co na nich cizího, co domácího.

Otázku tuto stopovati též co do vnitřního zařízení obydlí, nábytku a rozestavení jeho, bude velmi vděčnou úlohou dalšího bádání. My na tomto místě obmezujeme se pouze na nejdůležitější část vnitřního zařízení: ohnisko a pec, jež jsou původu domácího. Celá terminologie jejich je čistě slovanská, vyjma komín, který je arci vymožeností kultury románsko-německé. Při ohnisku připomínáme zvláště čelesno, čelustě (t. j. čelistě), synonyma to pro „ústa". Skutečně nazývá lid na Hlinsku v Čechách otvor do pece „ústa";*) je to pěkná analogie k „oknu" — oku domu.

Zbývá ještě shrnouti výsledky úvah našich v tom směru: jakým postupem přirůstaly jednotlivé části usedlosti hanácké a kdy asi která přibyla?

Jádrem usedlosti, nejstarší částí její byla síň; kolem síně, v předu, po stranách, vzadu kupily se ponenáhlu a postupně místnosti ostatní. Kdyby nebylo cizího slova žudr, domnívali bychom se, že tento výstupek u starohanáckého gruntu je původu prastarého, staršího než jizba — světnice. Na tuto domněnku přivádí nás prvotní půdorys domu nordického, jenž — jak známo — uvádí se ve spojení s primitivním domem řeckým, resp. s nejstarší a nejjednodušší formou řeckého chrámu. Mysleme si hanáckou síň se žudrem, beze všech