formanské a sítko pestře malované i třeba s průpovědí. To sítko měli na přesypání ovsa, když krmili.

Řemení formanských koní bylo až těžké svými ozdobami nejvíce z lesklé mosazi. Různé ty ozdoby a všelikou parádu na koních měli formané rádi. Než i v tom dbali jistého pořádku. Hleďme na přední pár. Koně mají velké, silné ohlávky. U každé visí mosazné kolečko a na kolečku kus červeného sukna s obrazem koně buď tištěným nebo . vyšitým. Na těžkém špičatém chomoute koně podsedního visí červené, silné sukno, zvlášť na chomouty dělané. To je „vytírka" (č. L). Chomout ná ručního koně nevybíhá do špice, nýbrž v mosazné rohy a od těch dolů po chomoute splývá jezevčí kůže skoro zcela ho zakrývajíc. Na témže chomoute je na levé straně mosazný kotouč, u něhož je přidělán žlutý kroužek; tím se provléká otěž fuzda) jdoucí až k ohlávce a připevněná k udidlu. Podsední kůň má právě takovou otěž, přidělanou však nahoře mezi růžky u chomoutové špice. Od otěže podsedniho koně šla oprať k zadnímu koni v druhém páru, jenž ji měl přidělánu u své ohlávky. Chomouty zadního páru byly jako u prvního páru, s tím jediným rozdílem, že na cho-montu podsedního koně v druhém páru nevisela rudá vytírka. Místo ní leskl se mosazný hřeben a jednohlavý orel s roztaženýma křídly sedící na tom hřebeni.

„Pobočnice" předního spřežení skládaly se z pohřbetníku (3.), ze šlahounu plného lesklých kotoučů mosazných (4.) a z p o-s t r a ň k ů (12.). Zadní pár neměl však pohřbetníku, za to přidali mu, aby se lépe mohl opírat, když s kopce zdržoval, a aby se tak hned na zadek nesmekl, tak zvaný „hintrkšír", „hintrcajk", patrně od Němců vypůjčený, pro nějž jsem se českého názvu nedoptal.

. Tak byl vypraven vůz, tak vystrojena spřežení. Pán pak a správce všeho toho nosil modrou košili určitého střihu („formanská") s vyšívanými pásky v zápěstí i u krku, chlupatý klobouk, pod ním za chladu a mrazu tenkou čepici, nebo zelenou sametovou čapku, když klobouk odložil. Úzké nohavice šly pod kolena, od nich modré punčochy zabíhaly do těžkých „bagančat". V zimě nosil čepici ovčí, dlouhý kožich s vyšívanými pestrými květy na zádech, vysoké boty a často dlouhé punčochy nad vysoké holeně bot vyčuhující.

Když bylo naloženo a všecko na cestu připraveno, zapřáhl forman za časného jitra koně do vozu, udělal před nimi tenkým koncem bičové násadjty tři kříže a zatahal koně na čele za hřívu, aby se posilnili na cestu.

Výprava trvala mnoho dní, někdy kolik neděl i měsíců. Společníkem na dalekých cestách, na nekonečných silnicích, tenkráte ovšem hrubě živějších, i strážcem povozu na formanských, často osamělých hospodách býval formanovi psík „Ořech", „Kaštan", „Cikán", jenž také s jeho