K čtveracivým obyčejům vánočním čítali bychom zvyk na Slovensku, o němž podává zprávu na začátku tohoto věku Bartoloniaeides, a o němž se zmiňujeme mimochodem při popisu koled žertovných. Co by znamenal, vysvětliti neumím. Je snad obdobný s velikonoční pomlázkou. Na den Mláďátek a na Nový rok chodívají prý kněží s metlami a tepou, koho potkají. Obyčej slově prý „m 1 á d e n k y, m 1 ád e n k o v a t". 89)

Prese všechny zákazy udrželo se přestrojování koledníků v lidovém podání českém30) a zbytkem starobylého tohoto vánočního a novoročního přestrojování, jak jsme se pokusili ukázati, bylo a posud v některých krajinách českých bývá „chození s klibnou".

Někdy typický zjev na našich silnicích, formané s těžkými povozy,: zmizeli za našich dnů na dobro. Parostroj je zhubil jako zpro-naříkanó dostavníky sladkohořké paměti.

Těchto několik slov o formanech a jejich povozech nebude zajisté úplno; z různých našich krajů sebraly by se jistě sem tam význačné jednotlivosti a snad různosti. V celku však bylo formanské zřízení všude jednostejné.

Formana jméno je z cizího přijaté, ale hodně staré. Starší ještě, domácí „vozataj", znám je ze spisů Husových a jiných starších, nejvíce však z vojenského zřízení Jana Hájka z Hodětína (r. 1413), z válečnictví husitského i z vojenského naučení pana Vlčka z Čenova, kdy náš, tenkrát hrdinský „vozataj" jezdil ještě na podsedním s lebkou na hlavě a pavézkou na levé ruce. Ale už vedle vozataje vyskytuje se v 15. stol. cizí „forman". Tak znají Půhony brněnské roku 1447 slovo „formaniti“ *) a Plzeňský archiv**) r. 1497 ,,formana".