str. 361
Pátráme nyní po stáří vylíčeného obyčeje. Zprávy o přestrojování ve zvířata, v kůže zvířecí v době vánoční a novoroční jsou doloženy v západní Evropě49) v zápovědích církve římské počínajíc věkem V., kdy totiž objevují se zákazy tohoto přestrojování a počínajíc tímto věkem znova a znova jsou obnovovány. Pro stanovení stáří obyčeje, o který jde, a pro vyvrácení dohadů, jakoby to byl obyčej původu jen německého, potřeba všimnouti si těchto zapovědí církevních.
Nejstarší doklad zachován v homilii na Nový rok Maxima Turin-ského biskupa, jenž žil okolo r. 441. Kára pošetilé přestrojování se lidí ve zvířata, za laň a pod. 50) Roku 578 brojí proti přestrojování v krávu nebo v jelena koncil v Auxerre a slovy rozhodnými prohlašuje obyčej za pohanský.51)
Pro Francii je dále obšírný doklad zachován v kázání, připisovaném sv. Augustinu,52) které podle výkladu jiných složil buď biskup Caesarius (+ 543), nebo sv. Eligius (f 659), nebo snad biskup Faustinus.53) Kazatel v těchto kázáních trpce touží na křesťany, kterak zabalivše se do kožešin a přibravše podobu hlavy zvířecí radují se tomu, když se jim pohanské přestrojení podařilo. 54)
49) Abychom nešli dlouhými oklikami, uvádíme tu brátce jen v poznámce, že nošení masek zvířecích o novoroční slavnosti známo je také mimo Evropu, jak svědčí doklad u Richarda Andreea, Ethnographische Parallelen und Vergleiche, Leipzig, 1889, str. 114.
50) Srv. Angelo de G u ber nati s, Zoological mythology or the legends of animals, London, 1872, II. str. 88 ; H, ? ? ? ? ? ?, La Tradition, Revue generále des contes, legendes, chants, usages, traditions et arta populaires, Paris, 1892, str. 90—92 cituje vedle jiných v článku „Le carneval" (III. Calendes de Février et de Janvier): „Nunquid non universa ibi falsa šunt et insaniae, cum se a Deo formati homines aut in peeudes aut in portenta transformant". Srv. Wetzeř u. Weite, Kircheulexikon, Freiburg, 1892, str. 1105
51) Fred. Ortoli, Conciles et Synodes dans leurs rapports avec le Tradi-tionnisme, Paris, 1890, str. 90. Nemaje textu původního cituji překlad Ortoliův: „Au ler jauvier, nul ne doit, ä la maniěre des palennes, se dé-guiser en vache ou en cerf, ou faire des présents diaboliques du juur de 1'an."
52) S. Augustini Opera omnia, 1841, Tom. V. App. Serm. 129, 130, Šerm. 265. Srv. Pfannenschmid, Germanische Erntefeste, I.e. str. 578, VI. pozn. 35.
53) Srv. Fhillipps, Über d. Ursprung d. Katzenmusiken, Eine canonistisch-mythologische Abhandlung, Freiburg i. ?. 1849, str. 39.
54) Srv. Binterim, Denkwürdigkeiten der christlich-kathol. Kirche, Mainz, 1826, II. 2, str. 539, 573—575: „In istis diebus miseri homines et, quod peius est, et aliqui baptizati, sumunt formas adulteras, sumunt formas monstruosas, in quibus quidem, quae primům reddenda aut potius dolenda sunt, nescio. Quis enim sapiens credere potorit, invenire aliquos sanae mentis, qui cervulum facientes, in ferarum se veliut habitus commutare. Alii vestiuntur pellibus peeudum; alii adsumunt capita bestiarum, gau-dentes et exultantes, si taliter se in ferinas species transformaverint, ut homines esse non videantur ..."
|
|
