Předchozí 0083 Následující
str. 354

Chasník seděl na koni uměle z plátna upraveném. Provázen jsa četnou družinou mladíků, chodil dům od domu. Kam přišli, vtipkovali domácí nejapnými žertíky nebo sehráli žertovnou hru, jejíž obsah čtveračivý často se týkal někoho ze známých.9) Také v některých krajinách bavorských někdy dva mladíci, shrbení pod pokrývkou „koně maso-pustního", bujně řehotali, kopali, oháněli se. Jezdec, sedící na nich, buď předčítal nebo nazpaměť říkal žertovné veršíky, rozhazoval mezi diváky suché hrušky nebo po nich metal hrudy sněhové a křičel: „Hi, Schimmel! Hotti füri wistaha!" Po obchůzce zašla omladina do hospody, kde se tancovalo. 10)

V Korutanech 11) a ve Štyrsku znám jest po vánocích a o masopustě obyčej „Schimmelreiten" s koněm, utvořeným z plachet lněných. Při obchůzce dějí se žertovné obřady.12) Při tom vybírá chasa na oves koni a na poplatek za stáj, jakož i zpropitné pro „hladového" kováře, jenž koně ková. 13)

V Hessensku bývá kůň při obchůzce tak upraven, že jej tvoří mladíci tři, že tedy má šest noh. Jeden mladík stojí přímo, druhý shrbený dá jemu ruce na ramena a třetí přidrží se, jsa shrben, druhého. Na koni takto upraveném sedí chasník v bílém oděvu. 14)

V okolí Tübingen naplní chasníci pytel senem a řezankou, přehodí přes to bílou plachtu a utvoří podobu koňské hlavy s uzdou. Dva mladíci pod plachtou doplní k tomu tělo koňské a jiný se posadí na hřbet takto utvořeného koně. Při obchůzce jezdec v každém stavení vychvaluje znamenité vlastnosti svého koníka a chce jej prodati. Při tom si kůň bujně vede, ohání se na všecky strany, tropí žerty.15)

Místy býval po krajinách německých kůň sestrojen pomocí řešeta (jak u nás na Moravě podle zprávy Sušilovy). Řešeto upravil si jezdec tak, aby polovice visela mu ku předu na prsou a polovici aby měl na zádech. K němu přidržoval si hlavu koňskou. Přes řešeto splývala látka dolů. Také brávali hoši na sestrojení koně hrábě, jež


9) Bavaria, I. 1 (1860), str. 368; A. Quitzniann, Die heidnische Religion
der Baiwaren, Leipzig, 1860, str. 87.
10) Dr. Sepp, Die Religion der alten Deutschen und ihr Fortbestand in Volkssagen, Aufzügen und Festbräuchen bis zur Gegenwart, München, 1890, str. 61.
11) Franz Ftanzjsc i, Culturstudien über Volksleben, Sitten und Bräuche in Karaten, Wien, 1879, str. 51 ad. Srv. Die österreichisch-ungarische Monarchie in "Wort und Bild, Karaten, Wien, 1891, str. 104, 120—121.
12) Dr. Ant. Schlossar, Cultur- und Sittenbilder aus Steiermark, Graz, 1885, str. 17.
13) Dr. F. Hoffmann, Nachklänge altgerra. Götterglaubens im Leben und im Dichten des deutschen Volkes, Hannover, 1888, str. 31.
14) El. Mühlhause, Die Urroligion des deutschen Volkes in hessischen Sitten, Sagen, Redensarten, Sprichwörtern, Cassel, 18fiO, str. 307—308.
15) E. M e i e r, Deutsche Sagen, Sitten und Gebräuche aus Schwaben, 1852, str. 372.

Předchozí   Následující