str. 338
různé publikace o těchto nálezech ve Francii, Belgii, Německu atd., a uvádím z českých nález sudslavický, prozkoumaný Woldřichem,*) který podobné nástroje popsal, vyobrazil a i na stopy upozornil, ukazující na způsob jejich upevnění. Ale z nálezů dob následu-jícících nenalézáme ani vyobrazení ani popisu; ba Much se dokonce následovně vyslovuje :**) „Nedostatek vlastních šípů a kopí z kamene (v době paleolithické totiž) vysvětluje se z užívání podobných ze sobích parohů zhotovených; .... poněvadž však v době broušených kamenných nástrojů skoro nikdy se nesetkáváme s kostěnými šípy, byl by tímto nový rozdíl této doby a doby sobí dokázán; nutno však podotknouti, že tento rozdíl platí pouze pro naše země; v jiných krajinách jest užívání kostěných šípů dosvědčeno z doby mnohem pozdější dílem nálezy, dílem historickými zprávami."
Z kosti broušené šípy a kopí jsou arcif v neolithu a bronzové době velmi řídké, za to však byly přisekané nebo při štípnu té v obou dobách, jak z nahoře uvedených příčin vysvétlitelno, velmi rozšířeny. Z četných nálezů předvádím a vyobrazuji následující příklady:
Tab. I., obraz 14. a 15. ukazují přisekané kostěné předměty, které můžeme dobře míti za hroty oštěpů, soudíce dle velikosti i dle tvaru, kterým se s pozdějšími nebo částečně souvěkými bronzovými a železnými hroty shodují.
Tab. II., obraz 16. až 34. představují různé tvary kostěných šipek, jež se (kromě 22.—24.) skoro na všech nalezištích doby bronzové, ba dle mých zkušeností i z dob pozdějších (libochovanské pohřebiště typu lužického atd.) u velkém množství nalézají. Jsou buďto trojhranné s více méně širokou základnou (obraz 16. —19.), buďto elliptické, přišpiěatělé (obr. 35.) nebo tvoří přechody od těchto tvarů k tvarům rhombickým (obr. 19., 30.), k hrotům s dvěma ozuby (obraz 25.-29.) nebo s jedním ozubem (obraz 20.— 21., 32.-34.) U jednoho druhu podoby měsíčného srpu (obF. 36.) byl ozub dolejší tvořen pod připevněným místem spodním vyčnívajícím koncem.
Tvarům, které (obr. 32.—34. a 25.—28.) ukazují zřejmě jeden nebo dva ozuby, sloužily patrně za vzory šípy obr. 22. a 23. z parohu a kosti vyřezané a poněkud přibroušené. ***) Docela tytéž tvary
*) Mittheil. d. Anthropol. Ges. in Wien, Bd. XIV., str. 202. **) Mittheil. d. Anthropol. Ges. in Wien, XV., str. 39.
***) Podobné byly u nás nalezeny v jamách u Vokovic (Retrosp. výstava), v Horních Kšelích (Schůze sbor. archaeol. 15. listopadu 1892), ú Eadimi (Pani. arch. XV. Tab. XVII. 7.) atd., vždy však pořídku. v Pouze v Bro-zankách n Mělníka (hallstattská doba) bylo, jak p. řed. Čermák v Mělníku se mnou sdělil, za krátkou dobu nalezeno 6 takových šípů, z parohu přiřezaných a různě broušenou špičkou opatřených. Nahoře vyobrazen jest jeden z nich. Na dolejším konci jest viděti, že trčel v nějaké násadě, snad z rákosu. Nápadné jest, že je špička zaokrouhlena, ozuby však ostře špičaté. Též nedohotovené kusy se tam i jinde v Čechách našly. Neváhám také předměty, často jako lopatka (špatlík) označené, za nedokoDČené šípy prohlásiti. Vyobrazený exemplář pochází z Libčovse, odkud mám též jeden vypracovaný, ale porouchaný šíp kostěirý. Budiž zde mimochodem též poukázáno na zvláštní tvar čtyřhranného hrotu šípového, z kosti přibroušeného, p. řed. Maskou (Cas. olom. nius., 1886, p. 57) vyobrazeného, pro který mezi bronzovými zbraněmi nalézáme též parallely.
Hroty železné s jedním ozubem jsou řidší než se dvěma. (Srv. Joh. K. Bahr: „Die GrSber der Liven". Dresden, 1850. Tab. XVIII, %. 9 atd.) — Že by kostěné' špičky s jedním ozubem byly, jak se o podobných artefaktech ze švýcarských kolových staveb udává, užívány při háčkování nebo pletení sítí, jest sice možno, ale nelze to dozajista o všech tvrditi, neboť; se tvarem, totožným s kovovými šípy s jedním ozubena, k tomu vždy nehodí. Také by zůstaly podobné šípy s dvěma ozuby nevysvětleny.
|
|
