Revue de traditions populaires. Red. P. Sébillot, 1892, č. 8 — 10. (Aoút-Octobre). P. Sébillot vykládá o činnosti žen v oboru studia lido-vědného. Týž popisuje oddělení lidové tradice na výstavě umění ženského t Paříži. Do textu připojeny obrázky, z nichž nás zajímají kresby Zmigrod-zkého. Jsou to obrázky kraslic z Ukrajiny, z Polska a z Moravy s upozorněním na ozdobu, na svastiku při kraslicích z Ukrajiny. Cb. Lecoq a A. Beauová otiskují lidové písně s nápěvy. Pěkný jest zpěv vinařů na str... 476—477. „Les pourquoi" zní název řady drobných zkazek, čerpaných hlavně z uherských pohádek a pověstí (na př. L. Arany, Eredeti népmesék, Budapest, 1862, Magyar népkoeltési gjiijtemény, red. od L. Aranyho a P. Gyulaie atd.), jež odpovídají na př. proč vepř nenávidí psa, pes kočky, kočka myši; proč pes honí zajíce; proč má zajíc krátký ocas; proč řeka Ťisa má tolik záhybů, oklik; proč se chvějí listy topolové atd. Podobné rozprávky, jež tu E.Binder uveřejňuje, jsou známy také v českém lidovém podání. Ph. Salmon podává pokračování obyčejů při základech staveb. R. Bosset pokračuje v líčení pověstí o dolech a hornictvu. De Zepelin a Vicomte de Colleville podávají snůšku pohádek a pověstí dánských. R. Bosset pokračuje v popisech zázračných otisků rukou, nohou svótců, obrův a pod. zejména v zemícb vý-choduích. A. Gřorovei sebral rumunské lidové hádanky. A. Certeux snaží se přirovnávati říkadlo dětí francouzských k hlemýždi (srv. české „Šneku, šneku, vystrč růžky . . .") k starým knsbám, jak na jednom obrázku rytíř a na jiném žena a vojíni bojují proti hlemýždi a pokouší se vysvětliti význam těciíto kreseb. Dokončení důkladného seznamu k P. Sébillotově vydání pohádek „Contes populaires de la Haute-Bretagne" (I. Table analytique. II Table méthodique). Zmigrodzki pod záhlavím „Folk-lorn comparé") pokračuje v pěkné studii o matce a dítěti v lidovém podání. Vedle jiných statí >azna-menáváme pokračování článku H. Zinciema Wissendorfa o legendách a pověstech mythologických litevských a článku o úctě božstva litevského „Uhsin" od téhož. Fr. Marquer pokračuje v líčení pověr a obyčejův o mostech a o silnicích. P. Sébillot, Morel-Eetz, L. Morin, T. Volkov a R. Bosset podávají další, obšírnou sbírku pověstí o propadlých městech a budovách ze všech konců světa (zajímavá jest pověst z Ukrajiny na str. 561). P. M. Lavenot zahajuje řadu zkazek pod názvem „Smrt na cestách". V bibliografii kromě jiných referát o bulharském sborníku a posudek Bartošovy Moravské svatby od Tli. Volkova. Na str. 575—576 výklad čaiovné formule „Abraxas" (Abra-cadabra), známé v různých variantech také v lidovém podání českém, starodávném i nynějším. — Ve svazku X. (říjnovém) podává G. Dumoutier začátek studie o lidovědě toukinské. J. Tiersot otiskuje normandskou píseň (s nápěvem). F. de Zepelin a de Colleville pokračují v článku o pověstech a pohádkách dánských (pěkné jsou tu zkazky o prostředcích proti záměně děcka od čarodějnic, o vlkodlacích). R. Basse t vedle srovnávací studie o východních povfsteih pokračuje v studii o zjednávání bratrství krví u národu polovzdělaných a o očistách u týchž národů pomocí žhavého železa, vřelé vody, jedu atd. P. Aubry píše o pověrečném léčitelství lidovém. P. Sébillot podává pal-ěrky z lidového podání vůbec o racích, o škeblích, o mořských rostlinách a pod. De La Sicotiěre popisuje nápisy na knihách normandských