ných pověstí atd. Do texfu vloženy jsou hojné obrázky budov a kresby staro -žitných památek, nalézaných po osadách hejtmanství Holešovského. Krfsby tyto-a zprávy o nich jisté budou vítány archaeologům. Na konci jsou zdařile provedené obrázky náhrobních kamenů ze XVI. věku, důležitých pro dějiny kroje a odění rytířského. Za nimi připojena ???? hejtmanství. — Spis Peckův jest pilná, pečlivě sestavená práce, která otištěním původních listin z různých' archivu nabývá nemalé ceny pro bádání historické vůbec a kulturně-historické-zvláště. Pokud se týče lidovědy, zajímá nás řada pověstí tu zapsaných. Na př. na str. 131. vykládá spisovatel o lidovév pověsti, jak prý Žižka obléhal a obořil hrad Tetov u Provodova. Zajali ho. Žižba prý věda. že ho smrt nemine, poradil jim, aby udělali z jeho kůže buben a na ten buben, až bude nejhůř, aby bubnovali, že nepřítel ? nim nepřistoupí. Potom prosil, aby tělo jeho posekali' na drobno, vložili do truhly a devět dní tak nechali, n°dívajíce se na ně. To všecko se stalo, jenom že Provodovští podívali se do truhly přede dnem devátým, a to na štěstí, neboť z posekaného masa dělal se už nový Žižka. I měli s ním pilno do země! A ten buben jest prý schován podnes kdesi na Maleniskách v kopci. Pověst tato jest dokladem, jak posud koluje mezi lidemi starodávná zkazka o Žižkově kůži, pověst o bubnu, jejíž historický vývoj jsem vylíčil v knize svojí „Listy z českých dějin kulturních", 1891, str. 94 a d.

Výstava umělecká, průmyslová a národopisná v Hodoníně, pořádaná na povznesení Hodonská r. 1892. V Hodoníně, nákladem výstavního výboru, 1892. Knížka tato druží se ? průvodci \ýstavy na Vseiíné a v Ořechovičkách, o nichž jsme reierovali v čísle 1. Po části I. „Oddělením uměleckým" (znova otištěná stať R. Tyršové „O významu lidových výstavek uměleckých", rozpravy „O malbě dějepravné", „O dějepravných malířích českých", „Krajinářství" atd.) podán průvodce „Oddělením průmyslovým" (pěkný jest tu článek dra Jar. ???? „Krajinské výstavy průmyslové"). V třetí Části „Oddělením národopisným" vylíčen nejdříve „Národopisný ruch na Ho-donsku", jemuž přejeme zdaru ? další slibné činnosti, článku R. Koutníkové „O vyšívání národním" si vážíme. Psán je s důkladnou znalostí věci a přehledně. Jen maličký dodatek. Když na konci spisovatelka vyčítá listy, kieré si všímají národního vyšívání, zasluhoval také „český Lid", jenž v I. ročníku přinesl první soustavné roztřídění vyšívání českého podle rázovitých znaků v jednotlivých krajích z péra pí. R. Tyršové s četnými, původními obrázky — aspoň zmínečky. „čtení dodatečné" (Výstavních přikázání devatero, podrobné líčení výstavky průmyslové) zasluhuje plné pozornosti pro důležitost praktickou. Knížka výstavního výboru v Hodoníně čiaí příznivý dojem, pěkně o věci poučuje a bude milou upomínkou na výstavu..

Pieśni ludu. Zebrał Zygmunt Gloger (w latach 1861—1891). Muzykę opracował Zygmunt Noskowski. W Krakowie, nakładem autora 1892, str. VI., 361. Cena 2 zl. — Vydavatel praví hned na začátku své předmluvy, „že ethno-grafické písemnictví polské honosí se bohatými sbírkami lidových písní, sám Kolberg ve třiceti a několika dílech zaznamenal hudbu a zpěv polského lidu — přes to však Poláci dotud neměli populární knihy s ethickým výborem všech druhů písní a melodií polského lidu." Vyplniti tuto mezeru jest účelem přítomné sbírky, vydané pravě v Krakově známým polským badatelem Sigmundem G-logerem pomocí hudebního odborníka Sigmuada Noskowského. Pan Gloger obírá se již po 30 let sbíráním a srovnáváním národních polských písní, oď r. 1867 porůznu uveřejňuje příspěvky své (r. 1869 vydal obšírnější práci „Obchody weselne"), a při nynější anthologii také měl ten zřetel, aby veřejnosti podány byly písně ve znění pokud možná prvotním a nejprostším. Za—