Anežka. Ach Bože, sestra Františka má.

Král. Co pláčeš, co křičíš, Pán Bdli ví, kde jest ona.

Anežka. Ten řemeslník má od ní šátek, já ho znám; ten Františka •dělala, běda, že ho nemám.

Král. Dovolí a ukáže nám ten šátek, dostane ho hned nazpátek.

Honzíček. To bych ale neudělal, abych ho někomu dál. Ten jest pěkný, je-li pravda? Ale já mám ještě jiné dva. Podívaj se na druhý a na třetí, ty však ode mne nemohou jíti. (Ukazuje šátky; všichni se dívají.)

Královna. Na prvním jest naše residence vyšita, na druhém žalář a v něm ženská osoba, na třetím já a Anežka figurována. Ale, milý, drahý, kde jste ji našel, prosím, jak jste k ní přišel?

Honzíček. Když jsem v Turcích cimrtafl dělal, tu milost jsem dostal, co chci, abych si vybral. Našel jsem ji v žaláři ukovanou a velice trýzněnou a sužovanou. A tu jsem císaře v kleče prosil, jehož jsem velice rozlobil, tak jsme se museli hned klidit, a nechtěl s námi již více mluvit. Rod svůj mně posud nezjevila, ta se mnou v Londone zůstává.

Král A tak jste tedy můj zíta, tak pro ni pojedete, třeba zítra. Cimrtafl hotovou máte, proč pro Františku prodléváte? Já vám dám vojsko i jenerála, jen kdyby tu již Františka byla.

Honzíček. Aj, toť s radostí pojedu, když budu mít takovou ochranu. Odcházejí. Opona spadne.)

Opovědník. Nyní Honzíček jede z domova, Františku (s) sebou veze, která jest potěšena. V Londone vojáci rabovali a Honzíčkova otce vyrabovali, a když otec plakal a naříkal, že ho jenerál žebrákem udělal, kázal mu- Honzíček dvakrát tolik dát, aby nemusel otec žebrat. Když pak na širé moře se dostali a ničeho se nenadali, tu opět Minc jenerál šibalství stropil, o půl noci Honzíčka do moře hodil, pak k Františce přistoupil a svůj meč tyransky na ni vydobyl; musela mu dobrovolně přísahat, že do smrti nebude povídat, že ji zlodějům mořským prodal a co teď v té chvíli udělal, její milovník že jest rybám k strávení do moře hozen k utopení; pak jestli chce jeho manželkou býti, tak že si může z toho dvého vybrati; ona mu musela tedy přísahati, že se tak stane, až se ke dvoru navrátí. Přijeli domů, bylo již ráno, což bude hned figurováno. (Odejde.)

Královská komnata. Král, Minc jenerál, Františka.

Minc. Ponížený služebník, milost královská. Již jsme se vrátili, též Františka, ale ten řemeslník nám na moři umřel v krátkosti, tak jsme ho museli do moře uvrsti; radost, že Františku máme, veliká, ale pro řemeslníka žalost hrozná. Tutof jest, jim ji odvádím, by mou manželkou líbila bejt, radím.

Františka. Ach, pantatínku, Minc na mě pořád kvaltuj3, abych ho chtěla, a mně to nešmakuje

K r á l. Když nemáš chuti, tak nemusíš.

Minc. No víš, Františko, co jsi mně připověděla, prosím, abys mně to splnila.

Františka. Pane Mine, rok a den lhůtu, neb jsem zavázaná Bohu rok a den panenství zachovat, až po roce se vdávat.

Minc I jo, rád takový oas čekat budu, s tou nadějí se těšit budu, že jí dojdu. (Odejde )

Františka. Ach, pantatínku. po tři noci sen jsem měla, a takto od anděla slyšela, že na ostrove mezi anglickým mořem nový kostel ať jest vystaven, že se tam s mým vykupitelem sejdu, a také že s ním mluvit budu.