klučky, které se daly po zavření vytáhnouti, čímž také dvéře uzamčeny. Klučku vzal odcházející s sehou, nebo ji uschoval na nějaké skryté, jenom domácím známé místo. Ale bývaly také velmi složité, důmyslně sestavené zámky dřevěné o několika závorách. (Jeden takový vystaven byl na letošní výstavě tovačovské.) Na sklonku první polovice tohoto století zobecněly dvéře dvojkřídlé; z té doby pocházejí četné, polovypouklou prací ornamentované dvéře, svědčící o dovednosti hanáckých stolářů. (Viz příkazské dvéře v časop. vlast. muz. spol. olom. 1889, str. 122 a malosenické tamže 1890, str. 135.)

Žudr byl často rozdělen vnitřní zdí na dvě polovice, — jedna, otevřená, byla vlastním žudrem, druhá, ze žudru nepřístupná, byla

čís. 6. Znázornění konstrukce starohanácké chalupy bez žudru.
a1 = horní komory, a2 = dolní komora, b = síň, c = podlaha jizby, d = žlab.

komůrkou. Ze žudru vcházelo se na síň (han. siň, b na půdorysu), která mívala šířku žudru, vedla přímým směrem na dvůr a nemajíc oken bývala tmavá; světlo vnikalo tam jenom otevřenými dveřmi; nanejvýš ponecháno někde vedle dveří domovních malinké okénko, jímž bylo možno příchozího si prohlédnouti a jímž podávána žebrákům almužna.

Ze síně vedly po jedné straně dvéře do komory, naproti nim pak jiné dvéře do jizby, obyčejně přes 1—2 schodky, neboť jizba měla podlahu výše položenou nežli síň. Tato okolnost souvisí s konstrukcí starohanácké chalupy, kterážto charakteristická konstrukce byla po celé Hané (severní i jižní) stejná. Dům starohanácký skládá se totiž ze dvou nestejnorodých částí: jedna z nich, vlastní to obydlí (jizba a světnička) má jenom přízemek, kdežto druhá (síň, komora