Když také již o všech hospodářích zpívali, vyvolávač napomíná: „Odstupte, lidičky, na stranu, náš pan kat musí stíť žábě hlavu, a tu bude míti za odměna." (Žába bývá cukrová.) — Kat: „Žábo, cos to učinila, že jsi našemu králi všechny knoflíky ukousala ? Za to máš pokutu, že ti tvou ošklivou hlavu utnu." (Nebo : „Žábo, atd. — že jsi se svýmu králi protivila? . . .") — A to se stane. Tím jest vyvolávání u konce, a nastane nyní honění krále. Král od boudy do hospody nesmí se dáti předjeti. Zábava končí tancem.

Zábava tato bývá zapovídána, jednak že často v nešvary se -obrátila, jednak že za honění krále se stávalo někdy neštěstí.

Vídal jsem slavení májů o letnicích v Chrástu, v Újezdě, v Bo-levci a Račicích na Plzeňsku tímto způsobem: Jinoši, kteří slavnost pořádají, zvolí si ze sebe krále, písaře, biřice a kata, jimž připadnou zvláštní úlohy. V předvečer máji konají se přípravy ku slavnosti, které trvají pozdě do noci. Za zvuků hudby staví totiž pořadatelé „máje", t. j. bohatě opentlené smrky nebo borovice, jež zbaveny jsou větví a kory, a jen na vrcholu jsou jim větve ponechány; jednu nebo dvě takové máje postaví před hospodou, jednu nebo dvě před obydlím královým, jednu na návsi a třeba i na jiných místech vesnice. Po té vyzdobí hospodu a obydlí „královo'' (po případě také obydlí „písařovo, biřicovo a katovo") věnci upletenými ze chvoje; na náves postaví boudu taktéž ze chvoje, a na všechna stavení, kde bydlí děvčata, umístí malé borovičky nebo smrčky opentlené. Když takto jest