matka vzácná a charakteristická pro posouzeni lidové kníhomalby česko-slo-vanské. Doufáme, žn laskavostí pana majitele budo nám dopřáno pedati ukázky vyobrazení téhož kancionálu.

.

* Z cizí literatury o Čechách. V Miláně vydává od několika let prof. G. Marinělli ve spolku s mnohými učenci veliké dílo pod názvem La Terra; Trattato popolare di geografia universale. Dílo toto jest rozpočteno na 7 silných svazků a bude vedle proslulého díla Reclusova největším geografickým přehledem země. V ukončeném právě II. svazku (Lex. 8° 1200 str., 37 map. Milán, 1891) popisuje prof. Marinelli Rakousko-Uhersko. Zde chceme si všimnouti pouze dotyčné stati o Čechách a českém národě. Počíná velmi sympathicky: „La Čechy degli stessi Boemi é forse la gemma piú ricca, piu industriosa e piú potente fra quelle che son rappresentate net Consiglio dell' imperio." Pokud týče se národnosti, dělí se zde (str. 503) Cechi v Boemi, Moravi e Slovachi, a také řeč obcovací je boema, morava e slovaca (str. 504). Na mapě národnostní Rakouska, pracované dle Le Monnierovy, ublížil kreslič naší národnosti, položiv Plzeň s celým okolím do území ryze německého. Za to přidělil Čechům veliký ostrov národnostní ve Stříbře a okolí. Jména hor-stev jsou většinou přeložena do vlaštiny, tak jest zde Selva boema, Monti Metalliferi, Monti dei Giganti, ostatně však jeví se nomenklatura na mapě často jako konglomerát z němčiny, češtiny a vlaštiny. Statistika odpovídá novějším datům, ostatní však části psány jsou na základě starých pramenů, čemuž však nelze se diviti, ježto až posud nemáme sami v české literatuře třebas jen malý popis Čech, jenž by skromným požadavkům vědeckým vyhovoval, a ani to málo, co podáno v učebnicích, nestojí na výši doby. Také stručný německý popis Čech od Supana, vydaný v právě vycházející Kirch-hofově Landerkunde von Europa, ještě to nejlepší, co v posledních 30 letech vyšlo, v mnohých částech jest vadný. V textu jeví se velmi zřejmě snaha po správných názvech českých, ale jak pochopitelno, stuze mnoho se nedaří. Této vadě neodpomůže se vůbec, pokud nebude z české strany vy.lána monografie o naší zemi, psaná v některém velkém jazyku kulturním. Máme za to, že by přepracování dotyčného článku v Ottově Slovníku Naučném a jeho překlad do němčiny nebo do frančiny v té věci dobře posloužil, lépe než vydání mnohosvazkového obrázkového díla jazykem vlastním. Marinelli vytýká statistiku prostředků vzdělavacích, zmiňuje se i o nedostatku theologické fakulty při české universitě (dotyčná čásť psána před jejím zřízením) a obdivuje rozkvět české žurnalistiky. Že by v pol. okresu pražském dle sčítání roku 1880 žilo 3/5 cechů a 2/3 Němců, pokládáme za tiskovou chybu. Přiložený pohled na Prahu jest zastaralý. Při tom všem však přece práce Marinelliho zasluhuje uznání.

* Q'est-ce que le Folklóre? Definicí folklóru pod uvedeným názvem, otázkou, co značí studium lidovědy, obírá se důkladně Eugěne Monseur, professor university v Brusselu. v úvodě knihy „Le Folklóre Wallon" (Bru-xelles, 1892). Folklóre podle něho jsou přežitky starých i novějších kultur, zachované tradicí mezi lidem v různých podobách, přežitky vlivem světové kultury již již hynoucí nadobro. Přežitky ty lidověda sbírá, pokud ještě se v podání lidovém udržují, a studuje methoďou přirovnávací, přispívajíc tím k docelení obrazu, jak postupoval člověk z primitivního stavn až po 'časy nynější po stránre vývnje duševního. Podle zmínky prof. K. Weinholďa v „Zeitschrift des Vereines fur Volkskunde", 1892, III. 329, jest autor knihy uvedené horlivě činný v družstvu lidovědném „Société du Folklóre wallon" a upravil látku, v knize sebranou, na základě výsledků dotazníku „Questionnaire de Folklóre", vydaného v Liěge, 1890. Z.