svatých pannách v Meromsenu. C. Dirksen otiskuje lidová a dětská rýmo--vání (Liigenreime, Kindergesehichte vom armen Jan). S. M. P r e m vypisuje středověké pověsti o divech a pokladech z Tyrolska. Referáty většinou od red. K. Weinholda. Max Laue pokračuje v důkladném přehledu lidovědné literatury za rok 1891. Vzdali jsme již v referátech v I. ročníku Č. L. zaslouženou pochvalu, jak pěkně je bibliografie od Lauea sestavena a svědomitě vyčerpána. Uznání tuto opakujeme, upozorňujíce hlavně na přehled slovanské literatury lidovědné, sestavený neobyčejně pilně. Jak autorovi této bibliografie, tak redaktorovi prof. Weinholdovi dlužno vysloviti pochvalu, že seznamuje německé čtenářstvo tak soustavně a tak pečlivě se zjevy v oboru lidovědné literatury slovanské. Předplatné ročně 12 marků. Adressa: Asher & Co., Berlin, W. Unter den Linden 13.

La Tradition, Revue generále des contes, légendes, chants, usages, traditions et arts populaires, dir. E. B1 é-mont a H. Carnoy, Paris, 1892, V. M. Dragomanov pokračuje v studii látky o vině Edipově. E. Blémont ukazuje, jak se v pověsti o jakémsi kameni deštivém, o němž lid francouzský v XVII. věku věřil, že přivodí déšf i zahání, udržují pohanské přežitky kulturní. Lydia Šišmanova přeložila z bulharského pěknou rozprávku, co se kterému národa dostalo a proč, když Hospodin osudy jim rozdával (Turkům moc, Bulharům práci, židům vypočíta-vost, Francouzům vynálezy, cikánům bídu). René Stiébel o obyčejích nor-mandských ve středopostí. F. de Zepelin a de Colleville podávají pověsí skandinavskou o dvou sestrách. Stan. Prato píše další povídky o člověku proměněném v osla. A. Harou: K pověstem o divých lovcích. H. Carnoy pokračuje ve studii o masopustě. Sbírá pilně všeliké zprávy o jeho původu, názvu, o maskách atd. A. Ledieu: Pověsti o kostelu sv. Volframa v Abbeville. J. Lemoine: Pokračování v čarodějství moderním (hudba a čáry, ochrana proti kouzlu a pod.) Bibliografické zprávy. Adressa : Paris, 30, rue de Verneuil. Cena ročně 15 fr.

Mélusine, Recueildemythologie, littáraturepopulaire, traditions et usages, red. Henri Gaidoz, 1892, č. 2., 3. (srv. český Lid I. str. 426). V č. 2. zajímavá je staf Gaidozova o upečeném kohoutu, který zpívá. Obrázková příloha č. 3., otisk staré dřevorytby (původního štočku) s obrazem kněze, vojáka, sedláka a šlechtice je velice důležitá pro dějiny kroje, jehož detaily pečlivě jsou tu zachyceny. Příslušný výklad o této dřevořezbě podává H. Gaidoz na začátku čísla. Kuno Meyer: Hádanky irské. Starou píseň lidovou s nápěvem „La Pernette" uveřejňuje Fl. von Duyse, dovolávaje se variantů v knihách: M. Weckerlin, La chanson populaire, 1886, L'ancienne chanson populaire en France, XVIe et XVIIe siécle, 1887 a T i e r s o t, Histoire de la. chanson populaire en France, 1889. J. Couraye D u P a r g otiskuje píseň (s nápěvem) o dívce, která se zabila, aby zachránila čest. Znamenitý je článek od J. Tuchmanna (pokračování studie „La Fascination") o čarovném léčebnictví, psaný srovnávací methodou na základě neobyčejné sečtělosti po literatuře světové. Přehledně také sestaven pod čarou chronologický seznam spisův o téže látce. E. Ernault vykládá o názvech ďábla. Týž otiskuje lidové písně v bretagnském dialektu s překladem francouzským. E. Rolland a Stan. Légis podávají lidovou modlitbu k sv. Maří Magdaleně na způsob českých zaříkadel (zda viděla pána Ježíše . . .). V části bibliografické referuje red. G a i d o z o lidovědné knize Mélanges Wallous par C. Boglinville, A. Bovy, A. Doutrepont, J. Haust, A. Gittée, E. Monseur et J.