druhém. Svátek vypravuje jasným slohem. Širší kruhy čtenářstva příjemná poučuje, odborníkovi podává plno látky nové pro další studium. Z péra jeho cekáme vylíčení kulturních poměrů českých za doby Rudolfínské. Kniha Svát-kova, vydaná ve dvou dílech, je práce svědomitá, kterou se dostalo studiím o českých dějinách kulturních opravdového obohacení. Z.

J. Košťál. Dětský věk. (Národní Květy, č. 6.) Český nakladatelský ústav F. Popelky. Praha, (1891) 1892. Prof. J. Košťál, vážený přispívatel našeho sborníku, pracuje již delší dobu v oboru studia lidovědného. Sbírá z knih tištěných i mezi lidem podání a sestavuje pilně nasbíraný materiál v jednotlivé skupiny. Vydal již řady statí a samostatné studie o chlebu, o divých lidech, o světýlkách a bludičkách v podání lidovém. Práce jeho vyznamenávají se až úzkostlivou péčí zaznamenati vše, kde co bylo psáno o látce, kterou se obírá, vyznamenávají se vzornou láskou ku předmětu studia, jemuž se věnoval. Jako v jiných pracích, tak i v „Dětském věku", samostatně vydaném, objevuje se Košťál jako neúnavný sběratel, jenž látku, sebranou z pramenů různorodých a nestejné ceny, dovede roztříditi v pěkně upravené stati, psané slohem (snad někomu se bude zdáti) úsečným, ale příjemným, místy srdečným. Nová kniha K. zasluhuje povšimnutí nejen odborných kruhů, nýbrž všeho čtenářstva českého, jemuž podává záživnou četbu i poučení. Upozorňujeme vůbec slovanské čtenářstvo našeho sborníku na novou záslužnou knihu, která vyniká neobyčejně hojným materiálem lidovědným a kterou se postavil Košťál do řady předních našich pracovníků na poli studia lidovědného. V předmluvě prohlašuje spisovatel, že tato kniha je částí sbírky, ve které hodlá vylíčiti „Život lidu českého v pověrách a zvycích." Těšíme se na publikaci slíbenou a nepochybujeme, že při posavadní svědomitosti spisovatelově dokonale tam bude sebrána všecka

objemná látka příslušná. – – Pokud se týče formální stránky a stanoviska

první práce této sbírky, o níž referujeme, dovolujeme si podati některé poznámky, které jí nechtí ubírati ceny a které neseslabují pochvaly, jatou jsme v řádcích předchozích nové knize vzdali. Jsou to poznámky spíše rázu všeobec-ného a netýkají se tolik práce Košťálový, jako spíše směru, jenž v některých pracích na poli studia bájeslovného, lidovědného, u nás posud podle starších vzorů převládá. Eepraesentantem starší školy této jest Hanuš. Tímto výrokem neubíráme zásluh Hanušovi v oboru činnosti sběratelské a také na poli bádání vědeckého, pokud ovšem čilá jeho fantasie nezavábila dobrou, horlivou snahu a nadšení do říše vidin jen vykouzlených bez podstatných důvodů. Prese všecku úctu, jakou každý pracovník v oboru lidovědy má chovati k Hanušovi a jakou podepsaný referent častokráte již osvědčil ve svých studiích citací výzkumů Hanušových, uznáváním jeho zásluh na dobu tehdejší opravdu vynikajících, dlužno nezbytně vzdáti se četných jeho dohadů bájeslovných, hlavně násilných výkladův o rozmanitých personifikacích atd. podle tehdejší německé školy. Dnes dohady této školy pozbyly víry u střízlivých posuzovatelů všude, zejména ve Francii a Anglii. Dnes staví se řada slovanských mythologů a fojkloristů do, čety stoupenců směru Tylorova a Langova a j., jak vyložil Ad. Černý v Čas. Matice Lužické na začátku své studie „Mythiske bytošce lužiskich Serbow" (1890) a jak o tom podepsaný referent v literární hlídce „Nár. Listů" (1891) při zprávě o studii Černého podal zevrubná data. Udá se nám vhodnější příležitost, ob-šírněji o věci se rozepsati. Zatím důtklivě a v zájmu věci se přimlouváme, aby byl dáván všude výhost v knihách i ve studiích jednotlivých v oboru bájesloví českého fantasticky smyšleným bytostem, nepravým, jen vybájeným názorům bez Podstati odůvodněné vědecky. Je čas již svrchovaný, aby práce v oboru bájeslovném a lidovědném u nás osvojily si ducha moderního bádání, vymanily se z theorií zastaralých, přežilých, jimiž nikdy se "nedobereme hezpečného sestavení "ájesloví českoslovanského. Z knihy do knihy přecházejí stále různé bytosti