Předchozí 0067 Následující
str. 66

roám Ježíška mého. — Sbor: Král se na ni rozhněval, katovi ji pod moc dal. Kat ji vede po mostě, rozmlouvá s ní po sprostě. — Kat: Chceš, Dorotko, chceš má být, já si te chci vyplatit. — Dorota: Nechtěla jsem krále mít, taky nechci kata mít. Dej mně, kate, co máš dát, nenech mne tu dlouho stát! — Sbor: Kat ji mečem udeří, ona hlavu pokoří. — Kat: Pane králi, pravda je, že Dorotka svatá je. — Při posledních slovech Dorota klekla, sklonila hlavu a kat jí sfal korunu. Po té byvše obdarováni brali se všichni tři o dům dále, aby tam svou hru opakovali. Zástup zvědavé dětské drobotiny je obyčejně doprovázel. (Dodatek k popisu v Č.. Lidu, I. 508.)

Bažetín u Dobrušky.    V. Černý.

Na sv. Řehoře dne 12. března chodili chlapci z návodu pana učitele „Řehořema" (— instr. choditi Řehořema — jako Řehoři). Oblečeni jedennebo více jako vojáci, druhý jako bubeník, třetí jen jako žáček s knihou. Šli od domu k domu; přišedše do světnice stanuli u dveří (neb v domu, tak se jmenuje krátká chodba přede dveřmi, do světnice vedoucími). Pak zanotili společně píseň:



Když dozpívali, nastává úloha jednotlivcům sboru. Vystoupí tambor s bubínkem a po vojensku kráčeje přes světnici a zpět, propovídá: „Já jsem od (plzeňskýho) regimentu tambor, mám na den jeden zmrzlej brambor: kdybych jich měl více, dělal bych z nich jitrnice." Vystoupí druhý, vztekle se tváří a oznamuje: „Já jsem od plzeňskýho regimentu profous, hned bych zlostí čtyři kočky zakous." Vystoupí žáček s knihou a deklamuje: „Já jsem malý žáček, zpívám jako ptáček; kďybycli jídal s medem housky, zpíval bych vám lepší kousky." Vystoupí felbebl a jako předcházející jda světnicí stěžuje si: „Já jsem od plzeňskýho regimentu felbébl, ještě jsem dnes nic nejedl. Ach, milí bratří, kdyby sme tu měli hrnec s kaší, sedli bysme si pod lavici, abysme nepřekáželi na sednici. Ach, milí bratří, což je ta kaše tuze horká, af, nám ji panímáma ofouká." Nedostávali pak od panímámy ltaši, nýbrž vejce, která jim pan učitel vyměnil za papír a jiné školní potřeby, (Srv. Č. Lid, I. 601.)

Z Blovicka (Vohřeledy).

Vypravuje Václav Řeřábek z Vohřeled.     Vend. Engler.

Na sv. Řehoře nosily děti ještě před několika lety panu učiteli, jenž den před tím je na svátek upomíná, bochánek chleba, mouku, kroupy, jáhly, vejce, chudší pak aspojí dva loty šňupavého tabáku.

„Na sv. Řehoře, sedlák každej línej, kterej neoře."

Vrbčany.    V. Sixta.

*) Na mou otázku, co to slovo znamená, odpověděno mi, že král.

Předchozí   Následující