„pentla". I u těchto nových kordul bývá na levé straně při čtyřech dirkách vyšívání jemné a u něho červené střapce z kadeřavého hedvábu.

Na zádech mají obojí kordulky nad šůsky tři malé šňůrečkované modré „pány" a u nich střapce (kytky) kadeřavé.

Za starých dob, ještě na počátku tohoto století, dle výkladu a ukázek stařenky Černých z Kunovic, rozené v prvním desetiletí tohoto století, nosil se místo kordulky na slavnosti „kabátek", do půl boků. šňůrkami nebo zlatými prémky zdobený, pod ním pak vyhlíželo „opléčko" (svrchní část vlastní košile, kteráž k rubáči byla přišita a dvěma šňůrkami přes ramena se držela) pěkně vyšité. Opléěko z předu zapínalo se na „haklíčky" a na každé přední půlce byl rovněž vyšit proužek. Kabátky, jež pisateli těchto řádek do rukou se dostaly a roku 1801 ušity byly, byl jeden zelený se zlatými prémami, druhý byl z „růžovaného" damašku s černým lemováním. Na předu měly špičky vzhůru pod bradu obrácené, jako kabátky, jež z okolí Velké známe. Těmto vlastně úplně byly podobny.

I ženská pleť nosí lajbl a to podobný jako u mužských. Nosí jej však jen do kostela. V den dělní a nedělní odpoledne oblékají se ženské do „marínek", jak na Hané se nosívaly a na Kyjovsku dosud se nosí. Marínky ty bývaly dříve z barchetu, nyní však z červeného, vzorkovaného flanelu se dělají a mají na ramenou „řásné" rukávy, t. j. nabírané a vysoké, jak nyní i naše dámy je nosí; u zápěstí jsou rukávy ty úzké. I u marínek jest jakýsi výstřih, tak že vždy i v zimě viděti lze vyšívání rukávců. V létě nosí se marínky lehčí z látek bavlněných.

Kožich ženský, do nějž děvčata jen v tuhých zimách, vklouzávají, jest takový, jako všude v Pomoraví severním jej ženské nosí, totiž bílý, hnědočervenou a černou koží lemovaný, velice blízký mužským zdejším kožichům. Okraj má beránčinu černomodrou. Opasuje se vždy nad kyčlema „pasem" brzy užším — někdy i širší pestrou trhačkou, brzv širším, červeným, začasté i vlnou v hrubších nápadnějších formách vyšitým. U starých kožichů do práce překládají se cípy přední a na zádech na kožený knoflík spínají, jako všude v Pomoraví severním, takže vlna ovčí tvoří trojúhelníkovitý fráčkovitý šůsek. Nejzajímavější a nejnápadnější na ženském kroji zdejším jest sváteční vázání šátku. Ve všední den se šátek „turecký", t. j. červený s pestrými květy váže jednoduše „na babušu", totiž pod bradou se cípy omotají a vzadu zavážou. Sváteční vázání těžko se dá naučiti a tím tíže popsati. Vždy mně připomínalo neobyčejným útvarem svým na staroegyptské hlavy sfing. Svobodné vážou šátek tak ovšem na prostou hlavu a mají tedy vázání nahoře kulaté. Ale vdané, protože vplétají vlasy ve čtyřhrannou drátěnou obalenku, t. zv. r o ž k y, na témě hlavy připevněné, mají nahoře dýnko čtevrhranné. Obojí viděti nejlíp z fotografií. Vázání samo je velice obtížné a obyčejně nahrazuje se v den všední, jak řečeno, vázáním „na babušu". (Dokončení.)