Předchozí 0019 Následující
str. 18

O lidových krojích na moravském Slovensku.*)

Píše prof. Jos. Klvaňa.

I. Kroj kunovický.

Kroj tento nosí se ve farnostech kunovické a derflanské u Uh. Hradiště. Nynější farnost kunovická patřila na počátku 18. století, kde již všechny nynější okrsky krojové na Slovácku existovaly — ovšem v ryzosti mnohem větší než nyní — do Derfle na faru a tím vysvětluje se stejnorodost kroje v obou farnostech velice snadno. K nynější farnosti kunovické patří Kunovice a Míkovice, k derflanské Derfla, Vésky, Podolí, Popovice, Mařatice a Jarošov. Mařatice a Jarošov mají mnohem blíže do kostela uh.-hradišťského a staleté navštěvování kostela s farníky hradišťskými kroje jiného způsobilo, že kroj původní v Jarošově juž dávno, v Ma-řaticích pak v posledních 30—40 letech ustoupil tomu kroji, jenž nosí se na Starém Městě u Uh. Hradiště. Přes to vše zvláště mužská část obyvatelstva mařatského častěji nese se po derflansku č. kunovicku. Čistý kroj nosí tedy jen Kunovice, Míkovice, D e r f 1 a, Vésky, Podolí a Popovice.

@K@Hlavní znaky@ rázovitého tohoto kroje zachovalejšího a tudíž i starobylejšího než všechny sousední, jakkoliv v jednotlivostech zdánlivě chudšího, jsou u mužského oděvu: světle modré drobné a husté šňůrečkování na černých nohavicích a kordulách (vestách) a bílý kožich vpředu a dole hnědočervenou kozí zdobený. Oblíbené nyní světlošedé kioboučky jsou jen přeletavou módou nedlouhého trvání. Ženský oděv vyznačují: fialové neb modré kordulky se zelenou pentlí na předu, lesklé černé šorce, především však nedělní vázání šátku, velice umělé a poněkud na staré egyptské zahalování hlavy připomínající (obr. č. 1., 2.). Vdané mají na temeni hlavy čtverečnou obalenku (drát, kolem něhož vlasy se zavíjejí), kteráž pro


*) Světozor přinesl již roku 1886 dosti obsáhlou všeobecnou stať o lidových krojích na moravském Slovensku. Slíbená tehdy práce o jednotlivých krojích Slovácka (mor. Slovenska) pro různé obtíže obrázkové a pak i proto, že přece jen svým obsahem a rozsahem jaksi z rámce časopisu beletristického se vymykala, nebyla do té chvíle ve Světozoru uveřejněna. Dnes, kdy Český Lid převzal výhradní pěstování národo-pisu ve všech jeho směrech a větvích, není již podobnému a odbornému popisu jednotlivých krojů našeho lidu ničeho na překážku a dnešní článek má býti jaksi ukázkou, jak si popis takový představujeme. Ovšem k popisu nevyhnutelně patří vyobrazení a tu musí vždy platiti zásada: Čím více vyobrazení, tím lépe.

Předchozí   Následující