K těmto výročním obyčejům druží se řada jiných Když poprvé v roce zahřmí, má se udloubnouti kus hlíny z podlahy, neboť tato položená pod »dbenku« (másnici) způsobuje, že máslo utluče se brzy a v hojné míře. Když sejí, vezme rozsévač tři zrna, dá si je pod jazyk a nemluví, aby ptáci mu nesezobali osevu. Aby myši svezené obilí nesnědly, vezmou se z prvého snopu dvě stébla a položí se do zádění křížem. Skoro ojedinělým v této krajině jest cerovský pozdrav při jídle a při tkaní. V prvém případě říká se: »Pán Bóh vám žehnaj, keď sa chováte,* a v druhém: »Spešno sa vám dobré tkati.*

V určitých dnech nemají se některé práce vykonávati: v sobotu zvláště odpoledne nemá se ani přísti ani tkáti. Kdo by od božího narození až do Tří králů, od Velké noci do Ďura, od Turic do Trojice pral prádlo na rybníce »piestom« (plácačkou), volá bouřku atd.

Z dětských her uvedu tu aspoň dvě, jež nejsou zaznamenány ve sbírce Dobšínského: »Obyčaje, pověry a hry slovenské. 1880*. Je to pěkná hra na »pani Ružu*.

Děti postaví se do řady za sebou. Jeden je mimo hru a ten přistoupí k prvému a klepe mu na čelo se slovy: »Klop, klop, pani Růža; kde je pani Růža?* >Za mňou* zní odpověď. To se opakuje, až tazatel přijde k poslednímu. Ten odpoví: »Já som sama pani Růža*. »A mna poslal svatý Peter pre tie zlatie kluče « »Ta mi spadly do hlubokej studni, nach si toho prvního chytí za .. . ucho . .. nak jim ta ide vziati zo studni.* Po těch slovech honí třikráte do kola prvého v řadě. Když ho chytil, má ho donutit, aby se zasmál. Proto mu dává otázky: *Obzri sa do neba, čo tam vidíš?* »Pána Boha*. »Čo robí*? »Hviezdy čítá*. »Kde je klade*? >Na kraj sveta«. > Kdo jich berie* ? »Pani sova.* >Kde letěla*? »Kde vedela*. »Ci si to nie ty* ? >Ba čo ešče«? »Ukaž zuby*. »Biele sa mi*. »Zasmiej sa mi*! »Nechce sa mi*, -f Když ale přece se zasmál, pak ten musí jiti se tázati a onen je >pani Růžou*.