Mnohovážení priatelia a kmotrovia] Takto nachádzame v Písme Svatom, že keď sa narodil Izák, syn Abrahamov, i zradovala se Sara matka jeho a riekla: » Radost mi učinil Bůh a kdokoli uslyší, radovati se bude * Tak i tymto našim priatelom učinil Bóh takú radost, poněvadž jim požehnal syna. Tak predkladajú tento pokrm, abysme ho vďačne přijali a s užitkom požiti ráčili. Pak povstaneme a pomodlíme se takto: »Otče náš . . .*

To je obyčejný průběh. Po hostině kmotrové přinášejí dary svému kmotřenci, což opakuje se pak každého roku na den sv. Sylvestra až do dvanáctého roku kmotřencova.

Jest-li že v rodině již více malých dětí umřelo, pak při novém křtu vezmou za kmotry ty, které bába nesouc dítě do kostela potká. Tito nahodilí kmotrové nejsou povinni dávati něco do >krstu.«

Když roditelce po porodu otekly prsy, jedinou a nejlepší pomocí je prý vyloupnouti ze země světnice kus hlíny, dotýkati se jí bolavého místa a 7A-říkávati třikráte těmito dosti nejasnými slovy: »Já matka, zeme, ty druhJ ; nah mi moja bolest pomine, kým moja mati o tom zvie.«

Mnohem zajímavější, a řadou rázovitých zvyků jest vyšperkovaná svatba. Na Cerově žení se velmi mladí. Zvláště před nějakou dobou nebylo ničím neobyčejným svatba 18tiletého ženicha a 14—15tiletého děvčete. Nyní přec podobné případy stávají se řidšími.

Zasnubování omezuje se zpravidla na osadu neb nejbližší dědiny; často snoubenci jsou si určeni rodiči již v útlém mládí. Vzíti si ženicha nebo nevěstu ze vzdálené vesnice není skoro dovoleno, a působilo by i dosti posměchu; zvláště některé dědiny jsou jako proskribované.

Jakýmsi prvním úvodem ku svatbě jsou »pýtačke«. K tomu jsou nejlepší ženy. Aby totiž nenastalo snad nepříjemné zklamání, vyberou se dvě z příbuzenstva, aby vyzvěděly, není-Ii v domě nevěstině překážek. Řeči, jimiž se tento hovor navazuje, jsou již ustálené a počínají takto :

»Ani sa nás nezpýtajte, čo sme přišly; povedzte nám, či byste nám Katku nedali za služku!*

>Zpýtame sa jej, či pojde.*

*Ja bysom povedala, ale neviem, čo povie mati aj otec.« »No moja dievka, ako ša ti páči.* >No ešče si pohútám.*

Tím už je dána příznivá' odpověď a umluví se, kdy' má otec se ženichem přijíti. Když byly ženy pohoštěny, s poděkováním odejdou a »nahajú do týždňa, aby sa to vyvařilo.*

V ustanovený den, obyčejně v neděli po obědě přijde >mladý* s otcem >na prepačke*. Tu se již umlouvají věna a stanoví detaily svatby. Příchozí jsou pohoštěni a obdarováni koláči, jež si nesou zavázané v pěkně vyšívaných ručnících. To se nazývá »putna*. Při té příležitosti dává ženich nevěstě 3—5 zl. závdavku, že si ji vezme. Kdyby potom slovo zrušil, nedostane jich zpět, musí vrátiti ručník a zaplatiti za pohoštění i koláče; kdyby nevěsta odřekla, je povinna vrátiti peníze a oželeti ručník i vše ostatní.-

V domě nevěstině při přepačkách bývá přítomen vždy »oddavač«, někdo z příbuzenstva a tu naskýtá se mu první příležitost ukázati své umění ve vinšování. Z různých »vinšů« uvedu aspoň některé. Když příchozí vstoupili, vítá je takto: