dle zámožnosti. Posléze mimo uvedené přistoupila poslední dobou též podpora státní 200 K,. Jest však třeba zvláště o ni žádati a povolí se jen tenkráte, když oBec dokáže chudobu. Na počátku mnoho obcí nežádalo, neboť se domnívaly, že maďaronský vliv na takové školy bude ještě větší. Když však se ukázalo, že stát nařizuje dle svého i když nepřispívá ani haléřem, tu žádají obce již hojněji.

Nyní by bylo snad na místě uvésti něco o náboženských úkonech. Zde však — pokud jsem mohl pozorovati, není mnoho rozdílů a proto omezím se jen na stručný přehled. Ko tel cerovský je jako všude u evangelíků velmi jednoduchý, ač se mi zdá, že poslední dobou dalo by se užiti i slova zanedbaný; větší piety jistě by neškodilo Dnešní stavba pocházející z r. 1850 nevyniká pražádným způsobem. Mnohem zajímavější byl asi starý kostel, jak svědčí několik dřev použitých ve vazbě nového a ozdobených barevným národním ornamentem.

Pobožnosti jsou velmi prosté. V sobotu mezi 4:—5. hodinou vyzvání se k »večierni«. Po odzvonění všichni zanechávají polní práce, vracejí se domů a činí jen přípravy na neděli. Večerní pobožnost v kostele spočívá v tom, že zpívají se dvě písně, farář se pomodlí a požehná lid.

V neděli před vlastní pobožností lid sám zpívá veden jsa jedním zpěvákem. Obřady počínají tím, že kněz zazpívá před oltářem »Nejsvětější« nebo »0, Ježíši«, načež mu sbor odpovídá. Pak se zpívá, na to je antifona, opět píseň, evangelium neb epištola, třetí píseň počínající slovy »My veřime . . .« Po té je kázání, antifona a požehnání. O slavnostech zpívají se čtyři písně. Písně zpívají se celé, ač jsou často neobyčejně dlouhé a to v polohách velmi vysokých; kdyby učitel začal poněkud níže, již v několika taktech zpívá lid o několik tónů výše. Zpěvníku užívá se všeobecně Tranovského. Poslední dobou dřívější horlivost v návštěvě kostela ochabuje. Ještě jedna maličkost z počátku byla mi divná. Zeny a děvčata do kostela berou si vždy kytičky vonných rostlin a mezi bohoslužbou neustále si k nim voní a občas navzájem si je i přes lavice neustále vyměňují; jistě tím zahánějí spaní.

Pokud se týče platu farářského, stačí připomenouti uvedenou poznámku že rovná se dvojnásobnému učitelskému. Přičteme-li k tomu nahodilé opravy kostela a školy, máme sumu běžných vydání církevních,

Na prvém místě bude nás zajímati, jakým způsobem vyzdobuje neb zpestřuje si hlavní události života: křest, svatbu a pohřeb.

Poměrně nejjednodušeji vítá se na Cerově vstup nového občana. Když se dítě narodí, dýchnou mu hned třikráte do úst, aby »chytro vravelo* — brzy mluvilo. Pak ho koupají, a vodu vylévají pod růži zvláště červenou, aby bylo krásné. Z téhož důvodu mu omývají také tváře vínem. Husím sádlem mastí mu ruce, aby je nikdy nezábly, a »tranoscius« položený pod hlavu působí, že se dítě dobře učí. Někde dávají je pod stůl nebo na okno, poněvadž prý potom má dlouhý věk.

Po několika dnech je křest. Bába nese dítě do kostela a s ní jdou zvolení »kmotrovia< vždy muž a žena. Po vykonaném obřadu rozhazují — je-li to děvče — ořechy, aby mělo hodně »pytačov«. Obyčejně první neděli po křtu ustanoví se hostina, jíž účastní se rodiče, kmotrové a příbuzenstvo.. O pořádek se stará »starejší«, — funkce, jež nechybí při žádné příležitosti, a má též při jídle pronésti vhodný toast — přípitek. Bývá obyčejně krátký a jako příklad uvedu tento: