přítomen děkan, sám někdy zkouší a referuje o výsledku seniorátnímu konventu, v jehož »senioralnej zápisnici* oznamuje výsledek všech škol. A tu nejlépe- možno poznati strannickost školních úřadů. Kdo je uvědomělým vlastencem, nemůže býti dobrým učitelem, i když úspěch zkoušky je znamenitý. Naproti tomu osvědčený maďaron je pochválen a dostane i odměnu peněžitou, i když spustlým životem dává pohoršení osadě a i když nenaučí děti ani řádně se podepsati

Odměna za neuvěřitelné namáhání svědomitého učitele je pramalá. Do nedávná záležel plat skoro úplně z naturalií; nyní se poněkud lepší, zvláště tam, kde se učitelé střídají, neb s každou změnou je spojen nějaký přídavek. Je to tak zvaná listina povolávací neboli vocator, kde uvedeny jsou všechny příjmy a povinnosti učitelské. Poněvadž není bez zajímavosti, uvedu doslovné znění.

Církev Cerovská ev. podle Aug. vyznání výborně učenému pánu N. N. milost a pokoj od Boha.

Církev evangelická od jakživa velikou váhu kladla nejen na chrámy a na veřejné služby boží, ale i na školy. Blahoslavené paměti Luther náš pověděl: »Kde školy kvitnou, tam kvitne i církev. Školy jsou štěpnice církve. Následovně církvi k vůli třeba udržovati školy, neboť skrze malé školy udržuje Bůh svou velkou církev. * Následovavše slova tato Mistra našho, reformátoři vlasti naši, kdekoli Církev založili, tam se hnedky i o založení školy postarali.

Škola však jen tak zodpoví své vznešené úloze, jestliže Učitel se všemi těmi požadavkami zaopatřen jest, které se pri takovém muži vyhledávají, jemuž rodičové své nejdražší poklady dítky svěřují.

Mezi takovéto požadavky počitujeme dle Písma svatého, toho základu víře naši ponejprve a především nábožnost a církevnost pana učitele i v škole i v domácnosti i ve veřejném životě pronikať musí, neboť psáno stojí: »že počátek moudrosti je bázeň Hospodinova« (přísl. 9. 1.1.).

Dále potřebnou spůsobnost, rozumějí se pod ní nejen v školách nado-budnutou vědeckost, ale i to, aby se učitel ustavičně vzdělával, zdokonaloval, učil a s věkem pokračoval »neboť jiného uče, sám sebe neučíš!* praví veliký Apoštol k Rim. 2 k. 21. Ne jinače s těmito v spojitosti náležitou pilnost, usylovnost, věrnost nebo když se »při šafářích vyhledává, aby každý věrný nalezen byl« (Kor. 4. 2.), jistotně zvláště od toho, jehož rukám církev celého budoucího pokolení vyučování, vychovávání, vzdělávání a tak svou vlastní budoucnost svěřila. Sem počitujeme dále vlídnost, jak oproti dítkám tak i oproti rodičům, což pri prvních nikoli nevystává užívání potřebné otcovské přísnosti, neboť jisté jest, že i tu platí co Syrách 7. 24. mluví: »Máš-li dítky, cvič je a zhybej v mladosti šiji jejich.* Musíme ještě poslušnost zpomenouti jak oproti zákonům vlasti, tak i oproti církevním vrchnostem, ku článkům víry podle Augš. vyznání, upřímnou oddanost, náchylnost tak jak i v symbolických knihách označené jsou; pri veřejných službách božích věrnou a horlivou podilu bravost, a naposledy, jako všeho toho korunu, čisté, neposkvrněné, nedotknutelné mravní chování se, o kterém pán to povídá Mat. 5. 16. »tak svět světlo vaše před lidmi ať vidí skutky vaše dobré a slaví otce vašeho, kterýž jest v nebesých,* a opět — Mat. 18. 7. >Beda člověku, skrze něhož přichází pohoršení.*