více se počalo věřiti, že jen na základě jazykozpytu lze klassifikovati lidstvo a na-lézti genealogii národů. Výsledky prvních pokusů oslňovaly. Zejména monogenisté vítali novou methodu, doufajíce v ní na-lézti největší oporu pro jednotný původ lidstva, ba jednotlivci, jako Latham, opouštěli znaky fysické a přidržovali se lingui-stických. Nyní svědčí však jazykozpyt silně pro polygenismus.

Také poměr anthropologie k ethnologii byl předmětem diskussí. Slovo „ ethnologie" utvořeno bylo na základě staršího „ethno-grafie", když založena byla podnětem Ed-wardsovým roku 1839 v Paříži „societé ethnologique", jež si za účel vytkla ,,1'étude des races humaines d'après la tradition historique, les langues et les traits physiques et moraux de chaque peuple". Zejména v Anglii došla konfuse pojmu anthropologie a ethnologie maxima, a vedla i ke sporům osobním.

Tak se pokoušely historie, linguistika, ethnologie (i sociologie) rozhodovat! o jistých věcech, jež patří pouze anthropologii. Co které z věd těch určitě patří, dosaváde vymezeno není, zejména pojem anthropologie a ethnologie ještě není, a snad nebude moci býti přesně rozlišen. Většinou však pojímá se anthropologie tak, jak jsme ji definovali na počátku tohoto článku, a vědy zde vedle jmenované jsou jí pouze pomocny 1).

Přistupujíce k vylíčení rozkvětu anthropologie v době od r. 1860 až po rok nynější, tím více litujeme, že pro nedostatek místa omeziti se musíme jen na nejdůležitější body. Kapitola tato zasluhovala by leckde zajiti i do detailů, neboť není dosud, pokud nám známo, přehled prací z této doby uveřejněn.

Příčiny rozkvětu hledali jest předně ve vědě samé. Všecky její discipliny zamlouvají se samy sebou i neodborníkům, vždyť v nich tolik otázek pro každého nanejvýš interessantních! Tím se stává, že zkoumání dochází hojné podpory nejen od států, ale

i od soukromníků (v Americe, Rusku). Mimo vědu samu přispěly k rozkvětu zejména mnohé vědecké cesty jednodiců, a celé výpravy statně podniknuté, z nichž největší výsledky anthropologii přinesly výpravy anglické lodi „Ghallencera", rakouské „No-varry", italské „Magenty" a švédské „ Vegy". Z výprav těch a ze studií domácích krajů snesl se již bohatý materiál, uložený v mnoha sbírkách evropských, z nichž předními jsou nyní pařížská, berlínská, florencká a j.2). Nejvíce pokroku prospěšným ukázalo se však so u stře do ván í pracovníků za přesně vytknutým cílem a směrem. Slouží k tomu jednak společnosti a časopisy anthTopologické vědeckou práci sdružující, jednak též stolice universitní, vychovávající řady žáků. A nebude snad nezajímavo podati přehled těchto střeclisk vědeckých, pokud nám bylo možno shledati, úplný, a ukázati tím nejlépe na rozsah nynější práce v anthropologii 3).

V čele vší práce stojí dosud Francie, ač i v Anglii, nejnověji též v Němečku a Itálii silně se pracuje. V Paříži založena byla první společnost „So ci été d'A-ie" r. 1859 Brocou (s počátku měla jen 19 členů !), dle níž pak všecky ostatní v Evropě zřizovány. Vedle ní jsou ve Francii ještě spolky anthropologické v Lyoně (zal. roku 1881) a v Bordeaux (zal. r. 1883), a také «Association française pour l'avancement des sciences" má sekci anthro-pologickou. Francouzské časopisy speciálně anthropologické jsou: „Bevue d'A-ie" XVIII.4) (red. P. Tofiinard), „Bulletin de la société ďA-ie de Paris" (XXX.), «Mémoires d'A-ie de Paul Broca" (VI.) (red. S. Pozzi), «Matériaux pour l'histoire de l'homme" (XXIII.) (red. E. Carthailhac a E. Chantre), «L'homme, journal illustré des sciences anthropologiques" (VI.) v Paříži, a «Bulletin de la société d'A-ie de Lyon" (VIII.) v Lyoně. Mimo to nalézá se v Paříži stolice pro anthropologii při «Muséum d'histoire naturelle" {A. de. Quatrefages), a zvláštní-ústav «École d'A-ie", jehož duší je P. Topinard. V Lyoně přednáší anthropologii E. Chantre. Francouzským dílem jsou také