str. 268
přibyla třetí.5) Po dalších 20 letech nacházíme chałupniku pět,6) a ještě lánská visitace zaznamenává asi v roce 1679 jen stejný počet 5 usedlých, z nichž Jan Preissler měl 20 měřic a Vavřinec Kuna 9 měřic orné půdy; ostatní tři: Jiří Prokeš, Frydrych a Petr švec byli bezzemci. Zajímavá je situace, kterou nám znázorňuje mapka z r. 1741 (obr. 5), jež dokazuje, že v dalších 60 letech se poměry úplně změnily. Vidíme, že orná půda se rozmnožila o více než dvě třetiny kopaninami (tmavší barva), v nichž povstalo 7 nových chałupniku (č. 5, 7, 8, 9, 10, 11 a 13),7) své lánské pozemky o další část kopaniny zvětšili si tři starší chalup-níci (Ič. 1, 4 a 6) a značná část půdy u panské chalupy (č. 13) osázena byla mladým lesem. Ale ani lánské pozemky nezůstaly původním majitelům. Nejen že byly úměrně rozděleny pěti starším osadníkům (č. 1, 2, 3, 4 a 6),8) ale i tři noví (č. 8, 9 a 10) dostali po menší částce, přilehlé k jejich kopanině. Obci přidělena část pastviny Mokřiny u obecní pazderky (č. 12) a novější u řeky.
Stejně zajímavé je další srovnání tohoto skutečného stavu, s fasí z roku 1749, neboť zjistíme, že fase přes přísežnou doložku9) ani zdaleka nepodává pravý obraz orné půdy, přidržujíc se téměř jenom stavu, zjištěného při lánské visitaci. Měl tehdy, jak jsme viděli, Jan Preissler 20 měřic a Vavřinec Kuna 9 měřic polí; celkem tedy 29 měřic pozemků. Ve f asi z roku 1749; přiznala vrchnost jejich nástupcům Františku Preisslerovi (č. 1)-a Janu Preisslerovi (č. 6)10) po 10 měřicích a 10 měřic dala Janu
5) Viz v pozn. 2. o gruntu Jakuba Tichýho.
6) V knize č. 223. jiSou tyto zápisy: „Sf ratka Moravská, 1665 Wolf Preyssler s povolením vrchnosti jak stavení, tak i z gruntu vyplaněný roli prací svou a nákladem svým velkým vystavil. — 1665 též Nickl Nitsch. — 1661 též Frydrych Stoltz. — 1665 Petr švec. — 1665 Lorenc Khun koupil chalupu od vdovy hrnčíře Jakuba, kterou on vystavěl." (Je tu míněn asi v pozn. 2, uvedený Jakub Tichý; je to tedy počátek místního hrnčířství.)
7) Č. 5. Jan Pešl, č. 7. Ferdinand Preisler, č. 8. Václav Preisler, č. 9-Eliáš Mošner, č. 10. Kristián Satoria, č. 11. „Na cigánce" chaluipník a č. 13, vrchnostem myslivec.
8) Č. 1. Frant. Preisler, č. 2. Jan Polanský, č. 3. Jan Maděra, č. L Frant. Vejvoda, č. 6. Jan Preisler.
9) Přiznání u každé obce končí touto doložkou: „Že jest nám náš predstavenej pan hejtman toto naše vyznaní v naši přirozenou řeč obrátili a nám přečisti nechal, následovne že jsme my jse tak vyznali a všechno v samo Bohu milý pravdě tak a nejinače oznámeno i postaveno jse vy-naohází, to my bereme na naše svedomí a jsme hotovi takové v nastalé potřebě závazkem těžkým s.tvrditi. Poddáváme se taky i ty pokutě, kdyby se věc falešně udaná vynalezla, která pokuta v patentích obmezena jest." — Teresiánský katastr jeví se nám tedy jako pouhý základ pro zeměpanské zdanění a nikoli .jako pravdivý historický dokument. Co zachytila lánská visitace, to se dále zdaňovalo, ve skutečnosti si to však rozdělovala vrchnost, jak potřebovala a chtěla.
10) Číslování ve fasi jest asi podle stáří, kdežto čMování na mapě má asi jiný důvod. Lze proto za to míti, že podle číslování na mapě povstávaly chalupy asi v tomto pořadí: č. 1, 6, 2, 3, 4, 13, 5.
|
|
