F. Zvykosloví. Zvyky a obyčeje v nejširším slova smysliv byly by rozděleny do tří skupin, zvyků rodinných, výročních a příležitostných. Byly by tu předměty původní nebo napodobené (neb jinak naznačené), jichž lid v rozmanitých těchto příleži-. tostech užívá. Časem jistě by došlo ke kolekci filmových snímků.

G. Lidové umění. Dělilo by se na čtyři skupiny podle materiálu: textilie, keramika, dřevo a kovy. Třídění pak bylo by jednak po krajích, jednak počínajíc formami primitivními až po úpadkové napodobeniny současné.

Hudba a píseň lidová byla by zastoupena lidovými hudebními nástroji, fonografickými deskami, tance fotografiemi, filmy a pod.

Ve všech těchto skupinách doporučoval bych rozdělení regionální tak, jak se národopisně jednotlivé oblasti projevují a v nich pak postup vývojový, od domácích primitivních forem k složitějším a převzatým.

To by byl stručný přehled typických zjevů jednotlivých skupin lidové kultury v nejširším slova smyslu.

Ačkoli plán tento na první pohled zdá se býti velmi rozsáhlý a snad těžko uskutečnitelný, není tomu tak. Znám skoro všechna musea slovanská a vím, že v každém je množství duplikátů pro vlastní museum naprosto nepotřebných. Vyřadění jejich bylo by často ulehčením sbírkám. Mimo to většinou je ještě velmi mnoho materiálu živého, to jest, lid jej ještě tvoří. Tak na příklad i z oblastí československých, národopisně jistě velmi již nivelisovaných, dalo by se sestavit podle tohoto programu několik kolekcí, a to bez ujmy domácích sbírek.

Také není míněno, že by toto museum vzniklo naráz. Rostlo by postupně podle napřed ustanoveného programu akvi-s i č n í h o. Ten by mohl býti dvojí. Buď by se začalo s národopisnými výstavami jednotlivých slovanských kmenů v rozsahu výše naznačeném (podobně jako své doby byly již jjořá-dány výstavy Srbské ženy a Bulharské ženy), nebo by byly pořádány výstavy jednotlivých národopisných oddílů současně u všech slovanských kmenů. Po každé podobné výstavě zůstalo by jádro napřed ustanovené jako součást Šafaříkova národopisného slovanského musea.

Hlavní je, aby všechna slovanská musea pracovala účelně a cílevědomě k tomu, aby za součinnosti jiných povolaných odborných institucí a jednotlivců měla sama úplný a ucelený obraz národopisu svého lidu. To bohužel není možno říci o všech, česká nevyjímajíc. I zde by Šafaříkovo museum nezůstalo bez vlivu na ostatní.

Také mám za to, že ustavení Šafaříkova národopisného slovanského musea bylo by vhodným podnětem k dalším akcím a to