hoty v šněrovaných botách, na způsob uherských. Horalský onen kroj by se vedle mého zdání s naším vrozeným vkusem sotva srovnával; kalhoty jako uherské s čižmama šněrovanýma vypadají sice poněkud rytířsky, avšak jenom na sličné, neouhonné noze, jakou se ledakdos nehonosí, dobře slouží, a to ještě když krejčí výborně v tom nesnadném kroji vycvičen jest.

Druhou hlavní soustavu působí kalhoty volně přes boty dolů padající, jakých u převelikého počtu Slovanů v rovinách bydlících nacházíme. Jakož ouzkého kroje s čižmama bratrstvo Slávie a někteří oudové Svornosti několika více méně zdařilých příkladů nám podávali, tak ještě více obliby široké, volné národní pantalony u novovlastenské mládeže naší nacházely. Z ohledu slovanskosti nedá se proti tomu nic podstatného namítati, z ohledu plastiky asi tolik, že to padlo mezi pytel a měch. Tyto široké, v neobmezené svobodě dolů visící nohavice za časů hojných dešťů, zvláště na východním Slovanskú dobře známých „trzy d nio vek", mívaly tu vůčihlednou nehodu do sebe, že se po bezedném blátě příliš vlekaly, čemuž bystrý duch našich soukmenovců rovněž jednoduchým jako přiměřeným způsobem odpomáhal strkáním kalhot do pohodlných, asi půl lokte vysokých bot. Podle hojnosti látky muselo se v takovém pádu nezřídka přihazovati, že kalhoty, nepříliš hluboce do bot strčené, přes kraj zase něco dolů visely. Nad tou okolností se zakládá zvláštní odnoha tohoto druhého hlavního systému slovanských kalhot, odnoha velmi významného a romantického rázu: kozácke šaryvary. Jsou to široké, nad kotníkem stažené kalhoty, velmi malebně vypadající, к jízdě а к hulání vhodné a celé hrdinské, svobodné živobytí smělých Záporožců připomínající. Mimo to u svobo-domilovných konstitučních národů již samo jméno šaryvary (charivari) za tento kroj mluví, neb to znamená kocovinu, a měli bychom snad ještě ten prospěch z nich, že kocovinky (šaryvary), po všech ulicích kráčející, nepřátelům svobody a národu trochu blahodějného strachu by naháněly.

Schvaloval bych sice tyto šaryvary jako malebný a významný, při tom i bohatýrský kroj pro naše vlastence, však s tou výminkou, aby se vzal slušný ohled na rozdíl vkusu a ducha v Cechách a nad Dněprem panujícího. V přebujné totiž půdě ukrajinské, kdežto i travička až zvýší sáhu vyroste, není ku podivu, že i klasické šaryvary tak velikánské míry dosáhaly, kteráž by se ztěžka se západoevropským vkusem, u nás přece již silně zdomácnělým, srovnávati dala. Jak se ku př. uštěpačně o jistém středověkém španělském pánovi řeklo, že v rozsáhlých kalhotách svých prý všude kytaru s sebou nosil, tak dobře by se dalo říci, že by se v šaryvarách z čisté ukrajinské krve asi celé fortepiano umístilo. Tomu všemu pomoženo bude, obrátíme-li zraky své od pře-udatných Záporožců к rovněž rytířským Ilirům. Vidělť jsem na nohou statných Horvatů vkusné národní kalhoty, jichžto kroj, romantickým šaryvárkám zřejmě blízce příbuzný, dle skrovnějších a sličných poměrů svých vedle mého zdání dobře pro nás by se hodil. Jenom to bychom snad změnili, že bychom volili temné, neb aspoň nekřiklavé barvy, kdyžto zmíněné kalhoty u Ilirů červené bývají.

Nyní po hlavě a po noze přistupme к hlavnímu jádru. Tu bych krátce navrhoval takové druhy slovanských kabátů, jenž se k západo-