str. 81
Friedr. Ranke, 152, Meiche, 298, č, 388, aneb jako červený a černý pták, Kuhn, Mark. S.T92, č. 180, 181.
Splývají tu namnoze tyto pověsti s pověstí o ohnivém draku, zanášejícím obilí, peníze a j. svému pánovi, (Grimm, D. M.4, II, 851-2, Ranke, 158, Meiche, 293 č. 387, 300, č. 388).
Tutéž práci jako hospodáříček, konal mužíček z kořene mandragory udělaný, o něm se pověst vyškytá v starších německých tiscích (Grimm, D, S., I, 110, č. 83, Meiche, 301, č, 391; 656, č. 814). V novější době tito „alruní" považováni za duchy, držící se člověka, přinášející mu štěstí, zvláště peníze. Takový člověk musí býti ve spojení s čertem, ale celkem nepřipisuje se tomu zvláštní váha; patrně všecko démonické vymizelo (Stracker j an, I, 396'), více se to zachovalo v Dolních Rakousích (Vernaleken, Mythen, 258, č. 59).
Vejce černou slepicí snesené má jinak kouzelnou sílu v pověrách lidových. Kdo je má u sebe, pozná na pastvě čarodějnice, odnímající mléko dobytku a j. (Schönwerth, I, 346), aneb pomáhá poznati čarodějnice v kostele (Bartsch, II, 267, č. 1391, Wuttke, 256, neb ještě str. 73, Zs. d. Ver. f. V.-kunde, VIII, 340; XI, 423). Černé slepiae, jich vejce а také jich výkaly mají kouzelnou moc a Wuttke (str. 118) doložil to hojnými citáty z různých německých krajů. Že podobné pověry byly také u nás v Čechách rozšířeny, toho doklad citoval Č. Zíbtrt ze staré divadelní hry, ovšem z polštiny převedené, z XVI. stol., „Žebrákův s kupcem hádání" (Jireček, Staročeské divadelní hry, 102, Zíbrt, Výroční obyčeje, 99), Ve Švábsku věří, že, hodí-H se vejce na velký pátek od černé slepice snesené do hořícího domu, nešíří se dále oheň (Birlinger, II, 78, Zs, d. Ver. f. V.-kunde, VIII, 340). V Kočevsku (Hauf-fen, Gottschee, 73), působí tři vejce, od černé slepice snesená, když se zakopají vedle kapličky, proti kroupám, jinde chrání proti blesku (Zs. d. Ver, f. V.-kunde, VIII, 340). V Uhrách vejce v den sv. Řehoře snesené, zakopáno pod domem, aby byl uchráněn před nemocí (ib., IV, 323), Zvláštní kouzelnou sílu má vejce snesené na zelený čtvrtek, aneb na velký pátek (Zs. d. Ver. f. V.-kunde, VIII, 399; XXIII, 133). Zde přicházíme do jiné oblasti, do rozšířených pověr a bájí o vejci vůbec, o čemž pojednali nedávno W. Klinger a Julijan Javorskíj (viz N. V. Č. V., 169). Nám běželo jen o pověry, spojené s vejcem sneseným cd černé slepice, J. Polívka.
České pohádky a lidové knížky.
Vzájemný vztah knižné literatury a lidové tradice nabyl ve studiu pohádek teprve během času náležitého významu.
Když romantism na počátku devatenáctého století pohádky objevil, jako zbytky národního zlatého věku. z dob předpokládané prae-historické kultury, považoval vliv pozdější knižné literatury na lidové podání za zhoubný, domnívaje se, že knižná literatura původní prastarou ryzost podání porušuje.
Později stal se názor na poměr knižné a lidové literatury zdrželivější, studium omezilo se na konstatování příbuzností látek v lidové i knižné tradicí, shledávajíc především co nej úsilně ji bohatý srovná-
|
