str. 47
17. Syrota anjesyrota vypravuje známou pohádku o potrestaní nehodné sestry a odmene siroty, které pes s kočičkou radou přispívaly, že prince vysvobodila a královnou se stala,
18. Janka jehozíamacocha: Macecha se chtěla nevlastního syna i dcery zbaviti. Synovi Jankovi uskřípla na půdě hlavu a otci ji připravila к obědu. Sestra sesbírala kosti, zahrabala je pod bezový keř. Vznikl z nich ptáček, jenž od krejčího vyzpíval ženský šat, u kováře měšec peněz a u mlynáře mlýnský kámen. Zpíval tak krásně pod okny svého otce a macechy, že sestřička jeho vyšla ven
— hodil jí šat, otci pak peníze a na macechu — kámen mlýnský a tak ji zabubil.
19. Č e r w j e n a w k a vypravuje o Červené Karkulce.
20. Wjelk a liška towařšej: jak se vlk s liškou znepřátelili (liška ošidila vlka na svatbě o jídlo, opila se a dala se vlkem néstí; sedlákovi vzala z vozu sledě a řekla vlkovi, aby si pustil do zamrzlé vody ohon, že je nachytá. Vlk přišel o ohon.)
21. Lipskulijanovo łozo = Záhořovo lože.
22. Młóńkec Hanka: vypravuje o statečné dceři mlynářové, Hance, která loupežníky i s jejich náčelníkem (celkem 9) chytře usmrtila.
23. Palm an a Hilžíčka: Námět záměny vlastní ošklivé dcery za nevlastní (nevlastní byla sličná, když se zasmála, vykvetla jí ze rtů růže, když smrkala, vyskakovaly jí z no§u zlaté rybičky, když si vlasy česala, zlato jí s hlavy padalo, když si ruce myla, zlaté perly se vinuly kol ruček. U vlastní dcery vše naopak: Žluté zuby, ošklivé kusy, vši, strupy). Záměna děje se u bratra Palmana, v cizích službách. Macecha hodí hezkou dceru Hilžičku do vody, ta však v podobě kachničky přišla к bratrovi, jejž pán za jeho lež o krásné sestře trestal. Pán si na kachničku počíhal a vše vyzvěděl, Macechu stihl trest krutý: přivázána na koňský ohon a vyhnána s koněm ven. Hil-žička však stala se chotí pánovou a Palman jejich služebníkem.1)
24. Wjelkowy zbožowny džeň: Vlkovi namluví liška, že bude míti šťastný den, ale on svou hloupostí se o vše připraví a zbitý o hladu jde spät.
25. H ó ł č i к kaš palčik: pohádka o Palečkovi.2)
26. Rjana a hrozna dźowka: Opět námět týrání nevlastní dcery, kterou potká štěstí, že poškrabala prasnici, kobylu a jabloň, a pomohla plátno máchat, neboť si ze služby přinesla zlato, stříbro, kdežto ošklivá si přinesla hady a ropuchy.3)
27. Byk a králi k: Střízlík polekal býka za to, že mu plašil mladé. Od té doby se prý býk bojí keříků.
28. Mudrí syn o w j e. Dobře se vyučili: jeden holičem, druhý kovářem, třetí vojákem. Holič v běhu zajíce oholil, kovář v běhu koně okoval'a voják rychlým máváním meče kapky dešťové zachycoval tak, že nezmokli.
29. Muž a sova: Dívají se stále jeden na druhého — t. j. vy-pravovatel nechce pokračovati.
30. (Str. 15.) Krótkilen: „Někdy je wěsty muž len tykal a . . . hdy by tón len dlějši byl, to by básnička tež dlějša była." Josef Váta.
1) Srov. Lužičam 1870.
2) Lužičan 1872.
3) Tamže 1872.