Jak jsem pravil, nemohu se pouštěti do kritiky speciálních thesí právně-historických, uložených na konci knihy, ani do kritiky filologického předpokladu, na němž hlavní these zbudována, totiž do výkladu, jsou-li všechna hlavní, svrchu uvedená slova kulturní, na př.. pluh, mléko, tvaroh vskutku přejata z cizího jazyka, o čemž někteří pochybují, aspoň u jednotlivých (na př. Jagić). Ale předpokládejme, že bylo tomu tak, jak soudí Peisker, že terminy ty přešly к Slovanům v době dávné z germánštiny a z turko-tatarštiny a přistupme jenom к hledisku historickému, Kritiku filologickou ponechávám jiným.

S historického hlediska mohu říci, že jednu část Peiskerových vývodů

o poměru, v jakém byli staří Slované к sousedům, lze v základu vskutku přijmouti a sice tu, jež se týká vztahu jejich ke Germánům, ač

1 tu bych závěrečné úvahy vyslovil jinak. Předně nesoudí z něho Peisker upřílišněně na takovou hrůzovládu, jaká mu vyplývá z poroby turkotatarské, za druhé summa přejatých slov a pojmů germánských je tak velká a starobylá, že ji nelze vysvětliti bez styků těsných a rozsáhlých; konečně pak historie s archaeologií tuto hypothesu germánské vlády nad Slovanstvem do značné míry potvrzují. Pro mne není aspoň pochyby, že jak z důvodů archaeologických, o nichž jsem vyložil už ve svých Slov. Starožitnostech (I. díl, кар. X.), tak i z důvodů historických přijmouti musíme dlouhou superposici mnohých a různých germánských kmenů nad západní a z části i nad východní větví slovanskou. Ovládali nejen na delší dobu Bastarnové Haliči a Bukovinou už od IV. stol. před Kr. později pak Gotové nad krajem od Visly к dolnímu Dněpru (od stol. II. po Kr.) spolu se Skiry a Heruly

— dvojí toto ovládnutí je historicky přesně ověřeno, — nýbrž jak z důvodů historických tak i archaeologických soudím, obsadili Slované od východu už sta let před Kr. východní Germanii až po Labe a Sálu a na této rozloze byli však později od šířících se Germánů, kteří zprvu seděli v nordických zemích a při dolní Veseře, Labi a Odře. pokořeni tak, že se ve východní Germanii z hrubá počítáno asi od poloviny I. tisíciletí před Kr., utvořila vrstva silných germánských kmenů (Gotů, Burgundů, Herulů, Vandalů, Langobardů, Skirů, Gepidů, Markomanů, Kvadů atd.), jež pokrývala a ovládala Slovany, pokud neustoupili z obvodu germánské okkupace. 1) Tak bylo na dlouhou dobu, nežli zase zmínění germ. kmenové odešli dále к jihu (v II.—V. stol.), ovládnuto celé západní Slovanstvo od kmenů germánských

— s toho hlediska, myslím, dlužno vykládati známý obraz Tacitův a Ptolemaiův, — a vedle toho, jak jsem pravil, i valná část východního podrobena byla na řadu století moci a vlivu na východ postouplých Bastarnů a Gotů. Tento historický fakt dostatečně vykládá úzký styk většiny Slovanů s Germany a z toho odvozené množství přijatých poznatků z kultury germánské; speciálně dostačuje к výkladu, jak se stalo, že Slované přejali do svého slovníka i západogermánské mlěko, skot, ev. i pluh, ačkoliv, jak o tom nepochybuji a Peisker sám uznává, měli pro to i své domácí názvy (srv. u Peiskera výčet na str. 101). Přejali to tak, jako robíce si jistě mísy nebo desky, chlévy, chýše, střely, přejali germ. »bljudo«, »misa« nebo »dъskа«, »pila«, »сhlěуъ«, »chyzъ«, »strěla« nebo přejali »*ovotje« (ovošte, ovoce), »čedo« (dítě), »oradije«, »gradъ« atd.