Nemohu pominouti mlčením okolnost, že vše děje se v době. kdy u nás platí lesní zákon z r. 185"2., který zapovídá majitelům nejen všeliké libovolné hospodaření, které by v soukromém zájmu k úplnému vyplenění lesu vésti mohlo, ale též s ohledem na veřejné zájmy volné užívání lesu v mnohém směru obmezuje. Zákon zapovídá pustošení lesů a libovolné mýtění, nařizuje zalesňování vymýtěných parcel a stanoví předpisy ohledně způsobu dobývání dříví a jiných plodů lesních. V podstatě ustanovuje následující: Žádný les nesmí se zpustošit, t.j. nesmi se v něm hospodařit! tak aby tím nastalo nebezpečenství, že by se v něm dříví dále nemohlo pěstovali nebo že by se stalo nemožným, že by se v něm dříví nevypěstovalo. Bez úředního povolení nesmí nikdo les vymýtili, nebo lesní půdy k jiným účelům užiti. Lesy pak, které se nalézají na půdě, která se snadno rozprchnouti může, aneb na místech vysokých neb velmi příkrých, jen po úzkých pruzích se vysekávati, znenáhla vymýcovati a ihned náležitě zmladiti mají. Povinnost zalesnění vztahuje se též na lesy, na kterých oprávnění k pastvě vázne. Nade vším mají bdíti polit, úřadové a lesní orgány. Tu však jest ta péče velice slabá, a kromě několika pokut, které umíněného našeho občana nenapraví, neslulo se v zájmu lesů nic. Ba ani školky, odkudž by majitelé menších lesů potřebné sazenice proti přiměřené náhradě odebírati mohli, tu není. Moravský zemský výbor zřídil sice školku na Vsetíně, odkud možno dostati sazenice zdarma, leč pro vzdálenost a pohodlí na obou stranách naši lidé z ní valného prospěchu nemají. Mnoho též zavinuje povaha Valachova, naprosto nehospodařila. Možná ji zváti leností — lehkomyslností a tupostí — nepodnikne nic, z čeho nemá očividný, okamžitý zisk. A konečně z čeho sám nemá prospěch, to neudělá. Hospodařit pro nástupce — nač? Vždyť pro něho také nehospodařili. Nedostatek rodinného smyslu a lásky k dětem, jakási tupost k zítřku, jinde zas stísněnost hospodářská, kde jedva se uchrání před hladem, a kde nemožno podnikati něco, čehož následky by se objevily teprv v generaci, to vše příčinou tohoto zjevu.

Charakteristická v tom ohledu by mohla být rozmluva vrchního geometra s jedním majitelem javořiny, tedy usedlosti, kde by mohl býti nádherný les.

Valach: »Ja, pane inžinýre, kdyby byl Machýček hleděl lesa, tož tu nemuselo být tolé plané zeměU (Machýček byl předchůdcem Valachovým.)

Inžinýr: >Tak sázejte nyní — Vy!«

Valach: >A kdo sa toho dočká?«

Inž.: »Vy ne, ale vaše děti. Však je máteU

Val.: »Mám jedno děvče a dám to s ní chlapovi a já budu saditi a on to potem prožere (propije).' Měl pravdu. Těžko se hledá dobrý zet. Znají se všichni, jací jsou hospodáři, vědí, že zrovna takovými budou jejich děti a proto hledí každý užiti toho,