Na Moravě*) v pondělí velikonoční (červené pondělí). odpoledne chodí dospělí šohaji i drobné děti po mrskačce (Zlínsko), mrskutu (han. a val.), šlahačce (slov.), šmekrustu (sev. Morava), šmigrustu n. kyč-kování (Slezsko). Majíce v ruce »tatar« (žilu spletenou z vrbového proutí) obcházejí po známých říkajíce:

Stávaj ráno, Maryjáno, dávaj vajca, vyplácaj sa. Zkázal kadlec i kadlička, abys dala dvě vajíčka. Lesci nedáš dvoch vajíček, tož ně daj buchty krajíček. (Z Lipová.)

Dávej vajec kázal kadlec, kázal kadlec i kadlička, abys dala dvě vajíčka, jedno bílý, dvě červený, šak ti slípka znese jiný. Vajíčko se kotoulí, slepička se popelí, u pastýřů v koutku na prašivým proutku. Prašivý se zlámal, zlatý se ukázal. (Od Třebíče.)

Hody, hody do provody, dejte vajíčko červené; nedáte-li červené, dejte aspoň bílé, šak vám slepička znese zase jiné za kamny v kůtku na zeleném prútku. Prútek ohnútek, červený kohútek. Slepička gdák, vajíčko křáp, nenechte mně tudy dlúho stát. Já musím do Prahy ovečky hnát. (Z Vracova.)

Na západní Moravě toho dne »hodují« říkajíce: Hode, hode vo provode, dé červeny vajičko. Ešli nemáš červeny, dé mi aspoň bily, šak slepička znese jiný. Slepička chodi po dvoře, vajičko se váli v komoře. Jinde zase koledují: Pochválen buď Ježíš Kristus, tetičko, přišel sem k vám pro červený vajíčko. Vajíčko mně déte, nic se mně nesmňéte, bodeteli se mně smáti, mosite mně grécar dáti, a ve stréčko, ve tetičko, vetáhněte z vaší kapse grešiičko. Pámbu vám to nadělí, na zahradě na poli, i doma mít bodete, co vehánět ze dvora: z maštale bříbjata, ze chlíva telata, z teho nejmenšího chlíva jehňata. Dáteli mně kus chleba, je ho doma potřeba, dáteli mně koláče, hať mně kapsa neplače, dáteli mně kus medo, ješče lepší pojedo. O srdce jediný probuď se v čas, déte mně vajíčko, já přindo zas. (Z Líšně.)

Slahačka na moravském Slovácku jest právem i povinností dětí; udržují šlahačkou přátelství rodin. Kdyby některé děcko nepřišlo, bylo by to důkazem, že »staří se hněvajú*. Děti v nových šatech se »žilou« v rukou jdou po rodině (krevní příbuzní) »šlahat«! Jinde šlahačce říkají »mrskut« (»mrskout«, »šmerkust«, »šmerkous«), »pomlázka«. Lid sám vysvětluje si vznik šlahačky takto**): »Když Pán Ježíš vstal z mrtvých, sešlo se v Jeruzalémě veliké množství lidí, aby popatřili na zázrak, jenž se v ty dny stal. Zvěděv o tom vladař, rozkázal svým služebníkům, aby lid rozehnali a pruty zmrskali. Služebníci vykonali rozkaz pána svého; křesťané však ustanovili se na tom, aby ten, kdo byl křesťanem, na důkaz, že je vyznavačem víry Kristovy, ukázal při každém vstoupení do shromáždění vířících vajíčko červeně zbarvené.« Odtud jest obyčej, že šlahačkáři dostávají darem vajíčka červená. Slahačka trvá po dva dni: v pondělí a úterý velikonoční. V pondělí je »chlapecká«, kdy chlapci