Předchozí 0092 Následující
str. 86

Honění Jidáše v pašijový týden.

»Křístání, řehtání, rochání, hrčení.«

Obyčeje, říkadla, pověry staročeské v pašijovém týdnu často se zmiňují o Jidáši, po němž i pečivo nazváno, Jidášky s medem. Pozoruhodná je zpráva od Dra. Wintra nalezená. *) V ten den (na Bílou sobotu) trčela z kazatedlnice tyč, na níž byla navázána koudel. Té koudeli říkali »Jidášova brada«. Kupuje i protestantské záduší Týnské r. 1609 »koudel na Jidáše« a »koudel na Jidášovu bradu». Kněz na ni ukázal a zpíval: »Pohleďte, jak sláva tohoto světa pomine,* a po té začal paškální kyrie, a svěcena svíce velikonoční čili paškál. Kromě paškální svíce rozsvěcována zároveň hromada jiných světel, jimž říkali také »Jidášky«.

Zvyk »honěnL Jidáše« patří mezi nejstarší velikonoční hry české. Z původního obřadu náboženského vyvinula se dětská zábava, s popěvky namířenými proti Jidáši a židům, kteří ukřižovali Krista Pána. V XVI. století byla již obchůzka s popěvkem o Jidáši nevěrném všeobecně tak oblíbena a rozšířena, že v Kancionálech tehdejších udává se u některých písní návod: zpívá se jako: »O nevěrný Jidáši, co's to učinil . . . Židé nevěrní jako psi černí...* Také se vyskytují žertovné napodobeniny tohoto popěvku v XVI. stol. na poškádlenou (Březanovy a Třeboňské paměti). Písničky tylo ze stol. XVI. shodují se skoro doslova s nynějšími říkadly dětskými. A neméně přesvědčivý doklad o oblibě »honéní Jidáše* a popěvků o Jidáši nevěrném podávají parodie, posměšné napodobeniny těchto písní o Jidáši, v satyrických písních a letácích z doby povstání českého, kde se také uvádí, že se zpívá: O du armer Judas, O Jidáši nevěrný! Patrně byla píseň i obchůzky s Jidášem všeobecně oblíbeny, když se užívalo známé melodie této i obsahu písně ku posměchu z politických a náboženských odpůrců.

Obšírné zprávy máme teprve z počátku století XIX. Krolmus líčí honění Jidáše v svatý týhoden velikonoční: Jinoškové 10—121etí v kostele při obřadu okolo oltáře stojejí a jak kněz obřady započne, vyběhne chlapec od oltáře z kostela, běží do vsi nebo města a uhání. Druzí děti za ním se hrnou a ženou s řehtačkami a klapačkami za ním, v Radnicích na Plzeňsku, v Mejtě Vysokém, na Ghrudimsku a j. v. po Cechách zpívajíce: Jidáše honíme, klekání zvoníme, při tom se modlíme atd.**)


*) Dr. Zikmund Winier, Život církevní v Čechách. II. v Praze, j896i sir. 865; týž, O veliké noci v staré Praze, Zlatá Praha IX. sír. 233 ad. **) Český Lid VII. 1898, str. 227.

Předchozí   Následující