Ráz této skladby, slova již neobvyklá na začátku věku XVIII: prozrazují, že rýmování toto na lístcích koledních opsáno bylo z předlohy starší. Jest to vzácný zbytek starodávných obchůzek žákovských na květnou neděli, jejichž jiné ukázky viz v G. Lidu XIX.

Památka umučení Páně poskytovala vděčnou látku k dramatickým výjevům. Od pašijí, kteréž na choru zpěváci střídavě zpívali, není daleko k výjevům divadelním. S jazykem národním vetřely se do divadel velikonočních vtipy, čtveračivá úsloví lidová a z toho potom lokalisování děje, přenesení do krajin českých, rozumí se, i pak anachronismy. Přímý text původní, evangelický, rozředěn ve výjevy, propletené obvyklými zjevy ze života lidového a tím divadla tato vypuzena z kostela na jeviště světské, veřejné.

Zachovalo se několik starodávných her velikonočních (z nich zvláště jest znám Mastičkář). Hrávali je zvláště žáci studenti. Vedle starších her proslavil se Lomnický, šprýmovný a potutelný mravokárce, skladbou her velikonočních, kde popustil uzdu svojí čtveračivosti, aby posluchače rozveselil. Ve století XVII. obnovovali hlavně Jesuité velikonoční nábožné hry žákovské.*)

Honosí-li se v sousedstvu proslulými hrami pašijovými a baví-li se lid německý v Cechách pašijovými hrami v Hořicích, zachovaly se také zbytky a udržují se pašijové hry, divadla velikonoční, provozovaná zvláště od květné neděle do úterka velikonočního, také mezi českým lidem. Sebral tyto hry a v úvodě vyložil, jak se lid jimi bavil, jak se strojilo jeviště, jak se šatili herci, jak a co se hrálo a zpívalo, v záslužné práci Ferd. Menčík, k jehož knize odkazujeme, kdo by chtěl zvěděti podrobnosti.**) Připojený obrázek dobře poučuje, jak si představíme úpravu jeviště i způsob hry (Kristus loučí se s Matkou Marií) při těchto oblíbených velikonočních zábavách lidu českého.