19

vodné prosté rozvésti ve výjevy dramatické, přioděné rouchem latinských her divadelních podle způsobu středověkého, vyšperkované všemi cetkami a třpytnými blyskavkami humanistické latiny, kteréž také v tomto případe jazyk domácí musil ustoupiti. Kromě toho humanistům, kteří se neshodovali s katolickou církví, bylo vhod, že původ posavadní slavnosti žákovské na počest papeže Řehoře, patrona školství, byl tímto výkladem přesunut na jiný podklad, na starořímský obřad.

Prostí školáci tehdejší hry složené po latinsku podle vzorů klas-siekých na počest Minervy provozovali návodem učitelů, vychovaných v ovzduší snah humanistických, leckdy přemrštěných.

Jakmile ovzduší tolo bylo vyvětráno a jiný duch zavanul školstvím, vybledlo pozlátko bývalých hlučných, mnohomluvných Minervalií humanistických a jejich místa opět zaujaly pouhé písně žákovské na počest sv. Řehoře, jak se dochovaly až do let nedávných v původní staré podobě a úpravě obvyklých písní náboženských beze vší stopy po nějakém vlivu klassické slavnosti. Staročeské obchůzky Řehořské jsou jen napodobením sousedních německých a vůbec západoevropských slavností této památky velikého učitele církevního sv. Řehoře, k níž se vývojem časovým přidružily rozmanité obyčeje a pověry lidové, jež jsem vyložil v knize Staročeské výroční obyčeje 1889.

Máme bezpečné svědectví ze začátku stol. XVII., že dnešní píseň o Řehořovi byla již tenkráte prostonárodní. Zachována jest jen pouhou náhodou v knize Štěp. Peristeria, vydané 1611. Věnována jest památce zesnulého Jiříka Hanuše Lanškrounského. Vedle latinských veršů je tu také trochu českého rýmování. Jedna píseň dle poznámky autorovy »zpívá se jako: Kdo své dítky miluje.« Rythmus její i skladba potvrzují, že byla skladateli vzorem obvyklá již píseň Řehořská. Mezi jiným: »Kterýž hned od mladosti — jhu páně přivyká, — učí se svaté moudrosti — a před zlým utíká ... — Protož milí otcové — i vy také matky, — vědouc, že věční stánkové — v nebi, zde věk krátký, — vaše hned dítky malé — v kázni od mladosti — veďte, učíce je stále — pravé pobožnosti. *)

Doklad z polovice XVIII. století zapsaný od Ullmanna, svědčí že při obchůzkách žákovských na sv. Řehoře vyháněly hospodyně školáky koštětem, aby tím vypudily ze stavení blechy a jinou neřest.

Řehoř na českých školách během XVII. věku stoupal v oblibě; přibrány časem i nové figury do průvodu; na příklad po vojně třicetileté objevují se v průvodě vojáci, a všecko vedeno po vojensku. Koledníkům dostává se jména Řehořského vojska. Také děvčata, družičky přibrány. (Srv. Winter v knize uvedené).

Koniáš ve své sbírce písní církevních, :»Cytara«, vydané r. 1746, na str. 448. uvádí píseň na den sv. Řehoře, jež se shoduje úplně s nynějším popěvkem Řehořských vojáků: >Kdo své dítky miluje, —vede je