str. 24
něný. Podobným obojkem opatřeny jsou také tyče dole, aby nemohly konce jejich od sebe. Tento druhý obojek připevněn však k tyči druhé, na první může se libovolně posunovati. Mělo-li se dáti světlo níže nebo výše, povolil se obojek zapadající do zubů a tyč svrchní, »držák«, mohla se posunouti. Držák jest opatřen kováním, které je na
konci v podobě čtyř prutů rozčísnuto. Mezi pruty za-skřipl se spán a tak hořel. Jeden z prulů jest na konci rozšířen v plátek a zahnut dvakrát tak, že je v něm štěrbina vodorovná: do této kladl se spán »točený. * Spány točené dělaly se na zvláštním soustruhu. Dělali je z válků tvrdých, jež se na soustruhu otáčely a zvláštním ostřím brala se z nich třístka ve spirále libovolně, třeba kolik sáhů dlouhá. Třístka krájena byla přes léta, byla tudíž křehká; proto se zavěšovala na svícen vodorovně, aby se tak nelámala. Kolik se takových špánů spálilo, ukazuje okolnost, že stočení špánů« byla zvláštní a dobře placená živnost. Na oharky bylo pod svícnem opatření jako pod visatým krbem. Tím jsme na Chodsku s přást-kami hotovi. Všimneme si jen na rozloučení znova, že vedle ženských přástek i mužští scházívali se k hovorům a ku práci přástevní s vřeteny na přástky. Viz vyobrazení přástek od V. Maska a vyobrazení, jak si představíme mužské přástky v Postřekově, od J. Špillara. (Zvláštní přílohy.)
Staří pamětníci vypravujíce o přástkách, vzpomínají, jak si zapalovali fajfky fidibusy, jež byly u hospodářů zámožnějších zastrkány do ka.íšků »okolků«, ozdobně vysoustruhovaných kolem hůlek, rovněž ozdobných, nezřídka upravených nahoře za svícny. Viz obrázek Q. Mánesa číslo 15. Dokud nebyly sirky ještě tak rozšířené, skládaly se fidibusy, papírky, tence na dlouho. Kuřáci vytáhli fidibus, papírek, o louč si za-
