ve Dvoře Králové, r. 1842 v Berouně, r. 1856 v Jindřichově Hradci, r. 1857 v Táboře, r. 1858 v Čáslavi, r. 1859 v Chrudimi, v Slatinanech, v Mladé Boleslavi a v Kutné Hoře, r. 1860 v Poličce a v Pardubicích. Nejdéle se udržela němčina na českých ochotnických prknech ve Slaném, kde učiněn konec nepřirozenému tomu stavu teprve roku 1862.

Pokud se týče repertoiru ochotnických divadel, došlo se k velice smutným a bolestným zkušenostem. Z dat získaných od 159 divadelních jednot vychází totiž na jevo, že české ochotnictvo pěstuje velikou převahou repertoir cizí a v prvé řadě německý. Co se již dříve odhadovalo, proti čemu zdvihali odpor ti, kdo tušili, k jakým výsledkům ochotnictvo spěje, to se zde objevilo beze všech okras a frásí v nahé skutečnosti doložené ciframi; na ochotnických divadlech bylo provedeno daleko více her německých, nežli původních.

Měli jsme příležitost prozkoumati repertoir všech jednot, které v tomto směru zodpovídaly otázky divadelního odboru. Shledali jsme, že nahoře počtem uvedené divadelní spolky provedly 18.147 her od začátků ochotnických představení až do konce roku 1894. Z tohoto množství připadlo na německou literaturu 8209, na českou původní produkci pouze 7530 her. Cizích prací vůbec provedeno 10.617. Ze 159 jednot pouze 44 prováděly většinou původní hry. Zvláštní úkaz je, že jednoty, které mnoho hrály, provedly nejvíce her cizích. Nešlo jim patrně o to, co hrály, ale jenom aby hrály. Zapomínaly tedy na své poslání kulturní a národní, aby bavily jiné a sebe. Celkový obraz repertoiru ochotnických divadel je tento:

Beze všech obav možno říci, že toto je celkový také poměr a vůdčí kruhové ochotnictva mají v tomto ohledu naléhavou povinnost k českému umění, aby všemi silami se přičinili o změnu tohoto nedůstojného a nenárodního úkazu.

Aby byl patrný jaksi nynější stav ochotnických divadel, vyžádány zprávy o nich za rok 1893 —1894. Z těch vysvítá, že 165 divadelních jednot provedlo za týž rok 1041 představení s čistým výnosem 14.654 zl. 70 kr. Z toho bylo věnováno národním účelům 1894 zl. 11 kr., místním podnikům 5953 zl. 32 kr., tedy darů v obnosu 7847 zl. 53 kr. Uvážíme-li, že tyto výsledky jsou sotva polovinou vykonané práce ochotnické za jediný rok, musíme bez výhrady uznati její velikou důležitost pro malé poměry českého divadla, když bude náležitě zorganisována a svedena do jednoho řečiště s našimi nynějšími kulturními snahami. Uvedené jednoty měly téhož roku 4753 členy.

O finančních výsledcích své činnosti vůbec podala zprávy 164 ochotnická divadla. Šíře jsou zajímava tato data. Za provozovací právo původních her zaplaceno 5029 zl. 58 kr. (Úžasně nepatrná číslice Tento obnos vyplatilo půldruhého sta divadel všem českým dramatickým spisovatelům za čtvrt století!) Za cizí kusy zaplaceno 2611 zl. 98 kr. (I tato suma dosvědčuje, že se hraje daleko více cizích věcí nežli původních. Za cizí hry vyžaduje se honorář teprve asi 12-14 let, platí se mnohem méně za jedno představení, nežli za originál a za mnohé — i nejlepší — neplatí se vůbec nic.) Národním podnikům věnováno 40.423 zl. 31 kr., místním 79.226 zl. 17 kr. Za divadelní knihy a časopisy vydáno 27.267 zl. 80 kr. (Kdyby každý divadelní spolek konal vůči divadelní literatuře svoji povinnost, musilo by, býti této sumy dosaženo ve čtyřech letech!)

To jsou asi tak nejdůležitější věci, které vynikly z bilance, již podaly divadelní jednoty ve svém výstavním oddělení. Nedá se popříti, že by mohlo býti ochotnictvo ještě nyní nesmírně důležitým činitelem v naší divadelní i všenárodní společnosti, kdyby jenom pojalo své nynější poslání hloub, nežli se, bohužel, po většině děje. Jsou ovšem jednotlivé spolky, jejichž činnost je milou, osvěžující zelení v celkovém suchoparu, ale takových ochotnických divadel je skutečně po skrovnu. Co do počtu a prostředků je ochotnictvo jedním z nejdůležitějších článků našeho divadelního rozvoje, jenom mohlo by býti činitelem požehnaného vlivu, kdyby celá ta armáda již konečně byla naplněna jedním a svorným duchem. Ono bude nepřemožitelno ve svých výsledcích a ve svém konání, určí-li si za společný cíl šíření dobré domácí divadelní produkce. Jako vykonalo české ochotnictvo na počátku tohoto století své národní poslání, pro něž mu zůstane na vždy jeho zlatý list v dějinách našeho probuzení, tak by důstojně zakončilo toto století společným vrytím nového cíle do všech svých snah a činů: povznesení české divadelní literatury, rozkvět našeho umění, rozšíření vlastní domácí práce do všech končin, do všech stavů, mezi všecek lid až k nejzapomenutějším prahům. Tato jest jediná cesta, po níž může dosíci české ochotnictvo nové cti a slávy.