počet spisů bájeslovných dostupuje 31. — Vychovatelství, theologická literatura, hudba, vojenství a jiné ještě obory literatury měly tu rozvěšeny své diagramy, byly pojaty v generálním katalogu do přehledu literárního, ale měly své zvláštní výstavy jinde: bohatá vychovatelská literatura v paviloně školském, rovněž bohatá theologická (jen od r. 1820—1894 vydáno 1804 spisů, mezi nimi pouze 417 překladů) v oddělení církevním, kdež i činnost rozmanitých Dědictví, jako svatojanského, svatoprokopského, cyrillomethodějského a j. bylo možno poznati; chudší hudební literatura (všech česky psaných děl od nejstarších časů je 187) v hudebním oddělení, a nejchudší vojenská (všech spisů 57) v paviloně turistickém, kdež umístěno též válečnictví.

Tak octli jsme se opět u průchodu do síně první. Mnohý pozorovatel rozhledl se tu ještě jednou po síni a stana u poprsí Josefa Dobrovského, zahloubal se do výrazné tváře tohoto podivuhodného muže, jenž jako starý bůh římský Janus nám představuje rozhraní dvou protivných dob: svým pochybováním o možném opět vzkříšení národa hledí do doby úpadku a svou prací pro jazyk český do doby obrodu a syn časů temných zakládá časy nové, světlé .... A když pak opět se svezl zrak na ty tisíce rozložených knih, tu hrnula se vzpomínka na vzpomínku, a zajisté každému namanula se myšlenka: co lásky, úsilí, obětovnosti se v nich tají, jaké to moře duševního světla vyzařují, jaké veliké, ba podivuhodné dílo jimi vykonáno z počátků nejskromnějších!

Hrdostí musilo se tu plniti srdce Čechovo při každé úvaze, kdežto cizinec zase netajil se podivem neb i úžasem nad výsledky, kterých u nás vyvodila kniha!

S tím větším zájmem pak jeden i druhý obrátil se k druhé polovině literární výstavy, jež uskutečnila myšlenku u nás úplně novou a podávala obraz pracoven předních ozdob novodobého duševního života našeho, seznamovala s nejintimnějšími koutky duše jejich.

Mezi ostatními návrhy o výstavě literatury při Národopisné výstavě českoslovanské vyskytla se myšlenka — tuším, že prvně redaktorem Benešovským-Veselým ve veřejnosti naší pronesená — aby se uspořádaly souborné výstavky vynikajících českých spisovatelů. Byly to z přehojných plánů, jimiž měl se znázorniti kvalitativní rozvoj české literatury, jen trosky.

Vlastně i z původní myšlenky těchto souborných výstav zbyly pro Národopisnou výstavu českoslovanskou zase jen trosky. Původně měli tu býti zastoupeni spisovatelé všech věků od Štítného počínaje až po naši dobu Ale památky vztahující se ke starším českým spisovatelům uloženy jsou jednak v Českém Museu, jednak v universitní knihovně — a tyto ústavy k účelu výstavnímu svých sbírek nezapůjčily, zajisté jen z obavy, aby památky tak cenné na místech těchto nevzaly zkázu. Avšak ani spisovatelů novějších nemohl býti podán obraz úplný: pro týž nedostatek materialií. Jen kde věci tyto chovány v majetku soukromém, byly od vděčných dědiců pro výstavu Národopisnou získány. V rok výstavní připadly na př. sté narozeniny P. J. Šafaříka, významného zajisté mezi našimi buditeli, jehož činnost vědecká tolik prospěla též národopisu; ale soubornou výstavku nebylo mu lze poříditi. Tak i J. Dobrovskému. Jiní, jako Kollár, Havlíček, zastoupeni jen v nepatrné podobě. Z té příčiny nepoměrně bohatěji vypadlo oddělení na př. Fričovo proti oddělením mužů větších.

Ve středu celého oddělení literárního postaveno péčí a nákladem besedy »Dobrovský« mramorové poprsí Jos. Dobrovského na vysokém podstavci. Měl tím zároveň býti podán význam tohoto muže v našem rozvoji obrodním alespoň symbolicky. K literatuře doby novější, jež na výstavě Národopisné hlavně byla znázorněna, Dobrovský skutečně položil základ. Na něm hlavně spočívají oni z našich velikých mužů, jejichž památce věnovány výstavky v malých odděleních a koutech; přiléhaly těsně k soše Dobrovského.

V těchto útulcích urovnány všecky památky po velikých těch mužích, jež pieta jejich příbuzných a přátel uchovala: jejich spisy, autografy, dopisy, různé fotografie, poprsí a sošky, všeliké menší relikvie, které měly vůbec k jejich životu a konání nějaký vztah. O životě a literární činnosti jednotlivých spisovatelů nejen těch, kteří zde zastoupeni byli soubornými výstavkami, nýbrž i jiných významnějších — zejména starších — poučovaly ozdobně provedené tabulky. Ovšem není zde podáno vše, čím by se dal vystihnouti obraz těchto mužů; ale charakterisovat dají se z nich trochu přece.

Přistupme již k jednotlivým z nich blíže.

Pořadí souborných výstav vynikajících spisovatelů českých otvírala síň Fr. L. Čelakovského (* 1799,† 1852), kterou se vzornou péčí provedl předseda kvantitativního oddělení, prof. Fr. Bílý, jenž po léta pracuje o podrobném životopise tohoto vynikajícího buditele. Podávala ze všech souborných výstavek, umístěných ve středu v podloubích galerie, obraz o spisovateli nejúplnější. Ochotným přispěním rodiny zvěčnělého Čelakovského (profesorů dra. Ladislava Čelakovského a dra. Jaromíra Čelakovského, zesnulé sl. Lud. Čelakovské a sl. Anny Tůmovy), kteří po něm chovají tyto památky ve veliké úctě, umožněno podati těmito předměty obraz o životě a působení našeho velikého básníka.

Dříve než vstoupíme do oddělení samého, prohlédněme si model přízemního průměrného maloměstského domku. Je to rodný domek Čelakovského ve Strakonicích, který k účelu výstavnímu dal tímto způsobem znázorniti čilý odbor strakonický.

Po Čelakovském zachováno hojně předmětů nábytkových, tak že úplně zaplňovaly tuto síň. V zadu na stole pořadatel upravil v několika řadách hojné knihy, jichž Čelakovský užíval. Stěnu nad tímto stolem zdobily předměty, jež měly důležitější vztah k životu jeho. Již z povzdálí vynikaly obzvláště tři větší obrazy olejové: podobizna básníkova,