středoškolní učebnice. Vědecky vzdělávali mathematiku G. Skřivan, dr. Fr. Studnička (celou řadou spisů), M. Pokorný, Aug. Pánek, Fr. Müller; nejvýše vynikli bratří Weyrové Emil a Edvard. Po nich již celá řada nadaných učenců rozmnožuje vědeckou čest českého jména, zejm. Jarolímek, Lerch, Machovec, Řehořovský, dr. Sucharda, Strnad, Vaněček, B. Procházka a j. Speciálně v deskriptivě získal si slavného jména Fr. Tilšer, v grafickém počtářství J. Šolín. Časopis českých mathematiku byl dlouho jediný podobný časopis v Rakousku. — Fysiku popularisoval v první polovici tohoto století dr. Kodym, Meteorologii a astronomii později dr. Fr. Studnička, M. Pokorný, Zenger, Doubrava, Durdík, Theurer, pak Strouhal, Koláček, Seydler, Rosický, Kapras a celá řada jiných zdatných pracovníků repraesentovala tuto literaturu. Ve hvězdářství a meteorologii namnoze táž jména na knihách se opakovala a k nim se vedle jiných řadil velkým dílem o hvězdářství dr. Gruss. — Chemii zastupoval starý Presl, Amerling a Kodym, z nových V. Šafařík, Bělohoubek, Preis, Štolba, Raýman. Listy chemické, Časopis pro průmysl chemický a Listy cukrovarnické doplňovaly spolu s řadou prací z oboru průmyslnického a technologického tuto výstavku, p. Hraničkou obstaranou.

Přírodopisnou literaturu sestavil p. B. Oščádal. Vykázal první místo otci jejímu Preslovi; za ním následoval Amerling. Největší dílo doby nové jest překlad: Brehmův Život zvířat. Hojné práce původní v oboru živočichopisu viděli jsme tu od Ant. Friče, K. Starého a B. Bauše, Vejdovského, Bayera a j.; rostlinopis zastoupen byl hlavně Lad. Čelakovským, Velenovským, Hansgirgem, Dědečkem, nerostopis Bořickým, Rosickým a Vrbou, geologie Ant. Fričem, Feistmantlem, Woldřichem, Kuštou, O. Novákem a j.

Pěknou exposici pořídil p. inž. Mareš z oboru literatury inženýrské. Geodesie prof. Müllera, Poučení o stavitelství pozemním od Niklasa a Šandy, Konstrukce stavitelství pozemního od J. Pacolda, práce Šolínovy z oboru stavebné mechaniky, Bukovského a Velflíkovy spisy o stavitelství mostním, Plenknerův o uplavnění řek, Salabovy o stavitelství strojním, Šimerkovy Parní kotle a stroje tvořily základ její. Kol nich se kupily spisy Pekovy, Petrlíkovy, Domalípovy, Pravdovy, Hořovského, Kusýnovy a j. na svědectví, jak český inženýr nejen v praksi, nýbrž i pérem dovede si získávati čestné pověsti. Ovšem literatuře inženýrské otevírá se teprve práce na všech polích a ona stojí teprve na prahu své bohdá veliké budoucnosti.

Od inženýrství návštěvník obrátil se k pravé stěně. Při ní nejzadněji stály spisy tělocvičné p. Brandstättrem sestavené. Tělocvik u nás přivedl k rozkvětu hlavně Fügner a Tyrš; ten rozvoj pak a povinné vyučování tělocviku ve školách daly podnět ke složení potřebných spisů, jichž celkem v literatuře naší se počítá 77. Vedle tělocviku lékařská literatura byla od p. Skácelíka vystavena příslušnými knihami. Několik středověkých tisků připomínalo XVI. století; o pravé vědě lékařské lze však teprve mluviti od časů Purkyňových. Důležitý spis bylo názvosloví lékařské a lékárnické, vydané r. 1871. Časopis českých lékařův založený r. 1861 dlouho soustřeďoval všecku vědeckou práci v sobě, ježto nebylo nakladatele pro samostatné knihy. Odchoval proto mnoho mladých sil vědeckých. Hlavní pěstitelé vědy lékařské Albert, Eiselt, Hlava, Chodounský, Janošík, Janovský, Jiruš, Maixner, Mareš, Reinsberg, Rubeška, Schöbl, Thomayer a j. aspoň z části byli spisy svými zde shromážděni; obraz úplnější z tohoto oboru podati se vystavovateli přes úsilí jeho nepodařilo. Hned vedle pyšnila se bohatší sestra: právnická literatura, vystavená p. drm. Č. Klierem. Právnictví ode dávna nacházelo u nás hojné pěstitele; vytvořilo svoje ryze české názvosloví, zachovalo také stopy, ducha národního. Nejslavnější jména náležejí tomu oboru. Kniha starého pána z Rožmberka, Výklad na právo zemské od zetě Žižkova pana Ondřeje z Dubé, Knihy devatery Viktorina ze Všehrd, Kniha Tovačovská pana Ctibora z Cimburka — tyto nejstarší památky českého právnictví — honosí se vesměs vzácnou ryzostí jazykovou a zůstanou vždy ozdobou písemnictva také obsahem svým. K nim byl přiřaděn Brikcí z Licka a Pavel Kristián z Koldína, spisovatelé práva městského (XVI. stol.). Počet právnických spisů z té doby páčí se na 52. Naproti tomu v stoetí XVII. jako ve všech jiných oborech nastal úpadek. Karel ze Žerotína ukončuje skvělou řadu právnických spisovatelů našich. Teprve XIX. století a zejména druhá polovice jeho jeví zase úrodnou půdu pro ten obor práce. Tu družila se k sobě opět jména vesměs slovutná: V. Brandl, J. Čelakovský, J. Emler, Herm. Jireček a Kalousek jako historikové práva českého a slovanského, Randa, Pražák, Kaizl, Haněl, Zucker, Storch, Bráf, Pavlíček, Rieger, Heyrovský, Stupecký atd. jakožto theoretikové rozličných odvětví právnické literatury.

Filosofii, aesthetíce a mythologii vyhrazeny byly další skříně. Sem zařadil p. insp. Madiera především spisy otce české filosofie Tómy ze Štítného, jakož i spisy o něm jednající, jako Hanušův, Wenzigovy, Erbenův a Durdíkův. Ale potom zeje dlouho suchá poušť: spisů o filosofii, aesthetice a mythologii není po staletí, až do Fr. Palackého článku o krasovědě, přehledu dějin krasovědy a Okusu terminologie filosofické. Ale i potom ještě jen se pomalu dostavují pracovníci: přišel Ant. Marek se svou Umnicí a Metafysikou, Hyna s první psychologií českou (1844). Samostatné badání filosofické objevilo se však teprve v knihách Dastichových v letech 60. Po něm teprv opět Josef Durdík se oddal spisování filosofickému, opatřiv nám Dějiny filosofie, Psychologii, Aesthetiku a Poetiku. Několik jemných rozprav o krasovědě vydal Otakar Hostinský; řada spisů z oboru logiky, psychologie, sociologie a aesthetiky od prof. T. G. Masaryka svědčila o mnohostranné pracovitosti tohoto třetího profesora filosofie při české universitě. Novou Poetiku na základě Aristotelovy složil dr. Pav. Vychodil. Též hojně drobných prací a zvláště překladů bylo vystaveno; náležely vesměs době nejnovější a vysvědčovaly, že královna věd už nezůstane osiřelá, že počet ctitelů jejích se množí (spisů již vydáno přes 200), hnutí světové že proniká též k nám, a vědě i jazyku že vzchází nová zora. Od prof. Procházky, Kaprasa, Čády, Žáby, Čecha a j. byly vystaveny dílem spisy, dílem články.

Bájesloví pohříchu nedovedlo zatajiti své chudoby. Spisy Kollárovy a Hanušovy byly více báje než věda, Erben k soustavnému dílu bohužel se nedostal, Heydukovo bájesloví je zastaralé; zbývá Saskova Mythologie Řeků a Římanů a Máchalův Nákres slovanského bájesloví, které zakrývaly aspoň nejkřiklavější mezery písemnictva našeho. Celkový