Ozdobné linky a iniciala z kancionalu kunětického.

@II@3@Najdeme-li v různé končiny našeho království, prohlížejíce v soukromých domácnostech lidu českoslovan-ského součástky kroje buď dosud užívané nebo jako památky uchované, často k nepoznání sešlé a pře-měněné, navštívíme-li musea okresní, krajinská a zemská, aneb proputujeme-li konečně výstavu národo-pisnou s hojnými jejími interieury krajinskými a nesčíslnými vitrínami krojův a vyšívám: objeví se nám český kroj, městský a zvláště selský ve století minulém a v polovině věku našeho užívaný, jen z menší částky pak dosud zachovaný, jako nejpestřejší kaleidoskop ve steré tvary a barvy se tříštící, ba zavíří před zrakoma našima neméně bujně než hra obarvených sklíček ve známé dětské hračce. Teprve když delší dobu se jím zabýváme, když minulost k přítomnosti přirovnáme, když obrazy z krajů různých si srovnáme, nahlížejíce též přes hranice nejužší své vlasti, přesvědčíme se, že kroj český není pouhým zábavným a divokým rejem forem a odstínů, nýbrž že jest v něm jistý určitý systém, že barevná ta sklíčka druží se k sobě dosti pravidelně, činí buď dlouhé souvislé pásy aneb ostrůvky, jež jakýmisi sponami vespolek souvisí. Přihlížejíce ještě blíže, poznáváme, jak ze sebe rostou a se protínají ony dvě zdánlivé protivy: kroj selský a kroj městský, a jak i onen chová v sobě živel pravdě nepodobný: modu městskou, cizozemskou, ovšem modu let dávno, dávno zapomenutých. Pravda, jsou součástky a tvary kroje lidu českého, které s menšími a většími změnami byly majetkem jeho předků českých a slovanských, jsou jiné, jež před věky z ciziny přeneseny byvše, získaly si oblibu u všech neb mnohých kmenů českoslovanských a při nich trvale se udržely. Tomu svědčí jednak podobnost kroje buď celého neb některých jeho součástek v krajích a okresích, jež místně dosti jsou sebe vzdáleny, jinak četná karakteristická jména, jež si lid sám pro součástky svého kroje tvořil a dle známých předmětů, způsobu výroby atd. jim přikládal. V prvé příčině vizme jen vzájemnou podobu ženského i mužského kroje domažlického (chodského) a litomyšlského na nejzazším západě a východě Čech, a podobnost obého s hanáckým, vizme totožnost blatské roušky s moravskou »tkánkou«, příbuznost chodského »koláče« se slováckým čepcem, plackou, příbuznost hustě a ladně provedených bělo-žlutých valašských a litomyšlských výšivek krojových atd. Ve příčině druhé jmenujeme vedle názvů látek a částí krojových, převzatých z němčiny a pomocí jí z jazyků vzdálenějších, jména: holubinka, lebka, vejkladek, roucha, loktuška, lemovačka (sukně), tenčice (košilka), dudy (nadité rukávy), očepák, koženice, vydrovka, halena, župan, šata, koláč atd., jež nepokrytě prozrazují svůj český, slovanský původ i jazykový a často i národopisný.

Bylo by vskutku omylem a nevšímáním si průběhu věcí minulých, chtěl-li by kdo tvrditi, že všechen kroj lidový, nyní již nikoli v celistvém užívání, leč jen v součástkách zachovaný, jest čistě, jen a jen národní, slovanský. Přes to, i ve dvojí své podstatě, jest český kroj lidový předmětem zajímavým a pro poznání mysli a života selských předků pozoruhodným i důležitým.

Vedle uvedených vlastností kroje lidového: souvislosti s proměnlivou modou minulou a původnosti národní, sluší všimnouti si ještě některých všeobecných rysů. Tak rozšířen jest některý kroj aneb hlavní jeho částky po četných souvislých krajích, kdežto jiný kroj, zvláště pak to, co na něm zvláště karakteristického, omezuje se na jistý okres, jisté panství. Obvody: Domažlicko, Královicko-Plassko, Plzeňsko, Blata a Třeboňsko, Litomyšlsko, činí každý svým způsobem zvláštní okres krojový, honosící se podrobnostmi nikde jinde v sousedství, ba často ani v Čechách se nevyskytujícími. Sledujeme-li krojové tyto skupiny na mapě Čech, uvidíme vskutku, že vyjímajíc Plzeňsko s Plasskem, jsou to většinou ostrovy značně od sebe vzdálené, mezi nimiž zbývá terrain velmi rozsáhlý. Jest to Strakonicko, Klatovsko, Blatensko, Písecko a Budějovsko, zkrátka celé Pošumaví, kraj povltavský kolem Jistebnice, Sedlce, Sedlčan, celý kraj pražský s přiléhajícím Příbramskem, Benešovskem, Vlašimskem, Slansko a Lounsko, Polabí, hory Orlické, Vysocko, Náchodsko, Hořicko, horní Posázaví od Německého Brodu k Dolním Královicům, Českomoravská vysočina mimo Litomyšlsko. V těchto krajinách, jinak od sebe tak se různících, panuje kroj ve velikých rysech sobě dosti podobný. Ovšem mají kraje ty tu tam zase zvláštnost některou, buď co do úpravy šatu, způsobu vyšívání neb látek užívaných, o čemž níže promluvíme; avšak, jak již řečeno, celek co do dojmu všeobecného jest týž.

Jaksi uprostřed zajímavých těch ostrovů úborových a jednotného kroje českého leží Mladoboleslavsko a Turnovsko s Českodubskem, jež vynikají »karmazínovými« svými plenami, vínky atd. a Táborsko, pokud se týče kroje »kozáckého«, kolem Zelče, Choustníka, Radenína panujícího, jenž jednoduchou noblessou svou velice se liší od nádherného a nápadného kroje blatského, s nímž sousedí.