»toufarský«, na př. »toufarský dvůr«, »Haushaben«) vzniklo z něm. »Täufer«, jak byli novokřtěnci kratčeji nazýváni místo »Wieder-täufer«. »Toufar« znamenalo původně novokřtěnce vůbec. Teprve později se význam tohoto slova zúžil a pak značilo jediné řemeslníka, vyrábějícího fajanse.) Tak je tomu v českých literárních pramenech 17. věku. Obdobně pak v německých z téže doby jsou nazývány jako »brüderisch« nebo později též jako »wiedertauferisch« (roz. »das Geschirr«). Tyto názvy jsou synonyma. Označují-li keramický výrobek, pak je to v době, na které nám zde především záleží, tedy v prvních desítiletích 17. století, a pravděpodobně též v době bezprostředně předešlé, vždy výrobek fajansový novokřtěn-ského díla, novokřtěnského původu. Je tedy pravděpodobné, že v této době v našich zemích jiné výroby nádob s ciničitým polevem nebylo, leč ta, kterou na Moravě provozovala huterská obec. Byli to tedy huterovci, kteří toto umělecké řemeslo u nás uvedli v život. ? tornu ukazuje způsob označovati fajansové nádoby jako práce novokřtenske, jenž se, jak dále uvidíme, udržel (v lidu) až do dnešní doby.

V pozdější době, asi tak na přechodu století 17. v 18., dva z těchto názvů pro fajansové výrobky domácí (tedy huterské) provenience ponenáhlu mizejí. Není náhodné, že mizejí právě ty, které zcela zřetelně vyznačovaly novokřtěnský původ těchto nádob. Mizejí názvy: »novokřtěnský« a »wiedertauferisch«, a vytrácejí se ponenáhlu proto, že v té době se již výroba fajansí značně rozšířila, protože se jí zabývají již také řemeslníci, kteří s novokřtěnci nemají buďto vůbec nic společného nebo velmi m,álo, krátce výroba fajansí je již v té době provozována také ne-novokřtěnci. Zároveň s tím, co se vytrácejí dva z doposud užívaných čtyř názvů, rozšiřuje se význam zbývajících dvou: »t o u f ar ské nádobí« nebo »brüderisches Geschirr« neznamená v této době fajansové nádobí, zhotovené novokřtěnci, nýbrž fajansové nádobí vůbec, ¦ avšak domácího původu. To má za následek, že se význam, ten původní význam těchto slov, stává čím dále tím více nejasnějším. Nejlépe to pozorujeme na slově »b r ü d e r i s c h«, které se asi tak od polovice 18. století (právě z neznalosti jeho původního významu) všelijak komolí, tak na »brügerisch«, »briegerisch«, »priege-risch« a »prigerisch«. (Viz stať Jos. Tvrdého »Über die sogenannten Brüdergefäße . . .« ? ?. Černohorský »Jak se vyráběly vyškovské fayense«, Vyškov 1928, str. 54 a 56.) Slovo »tou-f a r« přechází pák do mluvy lidu, nikoliv však ve svém. původním významu, kdy značilo vůbec příslušníka novokřtenske obce, novokřtěnce, v našich zemích usazeného, nýbrž v tom zúženém významu, jehož nabylo na přechodu ze století 17. do 18., ve