Předchozí 0211 Následující
str. 188
Hynek Kuchta:

Hloupý Honza vyhrál princeznu lží.

Byl jeden král a ten měl moc hezkou princeznu. Král měl rád undr-holty, zábava, rád se smál, hlavně když někdo hrdlouhal Tak prohlásil jednou, když už mu žádnej ve světě neuměl pořádně, jak se patří, selhat, kdo přej bude tolik lží prášit, až to nebude moct král uvěřit a řekne: »Tohlenc, mordie, pravda není!« — ten že jako tu princeznu dostane za ženu a věnem království že mu na to přidá. Tak jedengráde on ten hloupej Honza z pastoušky taky se vo to pokusí. No enť je recht. Tak si nakoupil selámů, ale těch masitejch, ne s tím strouháním z housky, šel po selnici a holt dělal brajdunk.*) Tata povídá: »Honzo, dobře ti říkají Hloupej. Kam pak stou flintou? To tam už byli a měl jinej fištreš, jako říká Pepka Mášova, měli víc než prostřední rozum, jako se chlubívaí Tintěra z mejta. Dyť ty neumíš lhát, každýmu řekneš pravdu do vočí. Eště, král tě dá zavřít!« A Honza, že ne a ne — a ne! No tak tedy! Jo, jo!

Jde k panu králi. »Holtberda? Kdo to?« (Halt, wer da?) »Já českej hloupej Honza!« »A co tady ty, hloupej českej Honzo, pohledáváš ?« »Já tu nic nepohledávám, já českej hloupej Honza du pro vaši dceru, šlechetnou a spanilou princeznu za manželku.« »E — šlaka šlakovče šlahoune. Koukejte na chlapíka! Ten Honza má ale kuráž, jen co je recht! Chlapíku lapiku — no tak! Buď tě zakřiknu, že lžeš, nebo ti uvěřím — buď ti dám dceru, šlechetnou a spanilou princeznu,' za ženu nebo tě ožením s konopnou voprátkou na šibenici. Entvedr odr. Tos kut špírn!« To povídal král. No tak je dobře. Jo, jo!

Honza začínal »Tak já du vonehdá vokolo Vítovejch na Křivánko-vinu, co se de k hajnýmu Švejkarovi. Nesu si tvarohovou pilu, medovou sekyru a z raní mhy udělaný klínek —« »To všecko muže bejt,« skočí do řeči král. »Tak mlčet chvilku,« ^okřikoval Honza. »Já řežu, řežu, řezy, řezy — lípu, na tej lípě visely zlatý japka. Ryc — lípa padla. Pařez byl tak velikánský, že dva regimenty vojska, infanterie a dragouni, položily si tu lógr a jedly ty japka. . .« »No, vono tohle semle támle — může to holt taky bejt!« usmíval se král.

»Teďkonc já vzal ty piliny a soukal jsem z nich 'provaz k nebi tak silný jako věž na Vorlickým zámku. Jo — abych nezapomněl — když se mi nedostalo toho provazu, jak jsem po ňom lez do nebe od země, sklouznu já dycky dolů, tam jsem provaz uříz a hajdy nahoru dál to nastavit.« »Ale jak — no, no, je taky recht, onoto taky může bejt, ptáci letějí taky, proč ne ty, Honzo!« usmívá se král.


*)' P o z n. r e d. Etymologie slova toho jest zajímavá. Podle jména Breughel, jak známo, říká se v městech povyku, noční pitce, hýření — »brajgl.« Náš listonoš Kuchta někde to zaslechl a neuměje to vysloviti, když »působí«, »úřaduje«, »maže deku« (= pije se společností), říká o sobě: »Děláme brajdunk!« A slovo to se ujalo.

Předchozí   Následující