počal se katu brániti, avšak musil předce svou šíji skloniti. — 8. Modlitba jejich pokorná vyslyšena, neb jsou zvolali na Boha Pána: »Bože, jenž znáš křivdu jednoho každého, rač učinit z milosrdenství svého: — 9. »Rosu nebeskou rač z nebe poslati, by se nevinné naše krve mohly obmýti!« I hnedky nebeskou Božskou mocí stále pršelo devět dní a devět nocí. — 10. Potoky byly velice naplněny a mnohým lidem od povodně škody učiněny, tak že ta jejich krev nevinná byla jest náležitě se země setřená. — 11. Když pak se psalo léta tisícího pětistého šestnáctého, Ondřej soused Starého Města Pražského dal tu u města Poděbrad kapli postaviti, potom větší a pěkněji se stkvíti. — 12. ke cti a chvále Boží též blažené Marie Panny čisté, by tu ti nevinní havíři byli připomínáni jistě, jichž milé duše ráčil v nebe vzíti Pán Bůh, dejž nám také všem tam přijíti.

O proměnách kostela Panny Marie u města Poděbrad, a dubu při nein.

I. Když jakási vichřice v České zemi plála, všech lidí spomocnice na oko se zdála. — 2. Nalbukala do srdcí vysokým osobám, že se můž všecko svrci, co světu ke škodám. — 3. Mnohé v zemi kostely a malé kaplice, že jsou jen bez potřeby, chléb ujímajíce. — 4. Protož takové místo, co k skáze uznáno, v celé zemi přes tři sta bylo nashledáno. — 5. Těm se nejprv odjalo jejich posvěcení a potom se prodalo všecko jejich jmění. — 6. Také do té linie a toho losu vpád kostel Panny Marie u města Poděbrad. — 7. Kterýžto jest vystaven jen z almužen svatých na památku havířů tam nevinně sťatých. — 8. Vše prodáno docela, cokoliv v něm bylo, jen ke koupi kostela kupce jest nebylo. — 9. Jenž byl založen někdy od horníka ctného a měšťana Pražskéko Ondřeje řečeného. — 10. Při tom ještě známo buď, jak zahynul tudy převeliký hrozný dub, jenž nesl žaludy —

II. s celou havířskou kápí an pěkně vyhlíží, od času jak tam stati byli ti havíři. — 12. Ty se od poustevníka vždycky ostříhaly a na místa všeliká za dar posílaly. 13. Také při přijíždění Císařských Milostí byly jsou podávány š milou povděčností. ¦— 14. Když pak poustevník jaké císaři podával, za ně dary na zlatě radostně dostával. — 15. Mnozí velicí páni když v zámku bývali na ty žaludy sami jsou se doptávali. — 16. Že pak nemá stálosti všecko zde na zemi, též ten dub v své starosti přišel jest k skažení. — 17. V roce pamětí jistým a dosavád vzhledným tisícím a sedmistým sedmdesát sedmým. — 18. Dne dvacátého srpna přehrozná vichřice začala jest bez outrpna strašlivě zvučíce. — 19. Rozmetala příbytky, stromy vyvracela, v polích lidi, dobytky až na zem kácela. — 20. Ten dub starý velice slavně rozložený byl jest od té vichřice také poražený. — 21. Koupil ho felCar14) jeden za dvanácte zlatých, tať zhynuli kápě v něm těch havířů statých. — 22. Stál proti kostelíku stín krásný činící, pod sebou v pout velikou15) měl kazatelnici. — 23. Ještě jeden dub stojí u vsi Kluku blíže16) kudy jsou někdy vedli ty všecky havíře. — 24. Ten až dosavád dává s kápíma žaludy, jen že nezachovává tak pěknou formuli.17) — 25. Sedmého roku přišla zas jiná vichřice, která z potřeby vyšla peněz hledajíce. — 26. Kterých že z rudných dolů málo dostávala, mnoho kaplí, kostelů věčně prodávala. — 27. To roku tisícího k tomu sedmi stého osumdesát čtvrtého, měsíce pátého.18) — 28. Nejprv z toho kostela vše bylo prodáno od měšťanů docela samých kupováno. — 29. Poděbradských slovutných i některých paní dle pobožností chutných k cti Marie Panny. — 30. Potom roku čtvrtého i kostel koupily a což bylo z něho zase navrátily. — 31. Léta tisíc sedmset osmdesátého, k tomu ještě osmého, máje třináctého.19) — 32. bylo procesí slavné z města vyvedený a ten chrám Páně