nika: »Domine, Domine, nebrat těch polí, budou někdy drahý!* Praděd špitálských polí neujal, ale po čase litoval. Držel dům č. 124 m. a dvůr v toufarně. Tam mnoho lidí dělných stonávalo na shnilou zimnici. Bylť dvůr u potoka Brslenky a před sto lety patřila zimnice v Čáslavi k nejobecnějším nemocem, poněvadž bývalo v okolí mnoho rybníků. Praděd Dominik I. vyučil svého syna Dominika II. (* 1780 7./7., f 1853 29/10.) v pekařství. Chovám jeho výuční list, kde jmenován praděd lehrmistrem. Za válek napoleonských bylo dosti díla. Táhli městem Čáslaví Rusové. Kozáci ve vratech na Budíne vyvrtali díry a koně tam vázávali. Bylo tak hlučno v městě, že praděd i sedmkráte za den pekl chléb. Rusové prý stále říkali >kušaf< (jíst). V rodině zachovala se skladefl mosazná po ruském popu, který v Čáslavi umřel a před smrtí daroval ji svým ošetřovatelům. Bylo tehdy často draho a praděd rád vypomáhal potřebným. Také zdejší výborný organista i otec slavného komponisty Jan Dusík děkoval v jednom dopise za sousedskou pomoc.

Zatím děd ohlížel se po nevěstě. A tu mu padla do oka hezká Anna Dejlova, dcera ovčačky z Lochů, jež zůstávala za vdovství v chaloupce nad rybníkem pod Žižkovou branou; Starý Dejl přišel ze Mžan panství Harrachovského s ovcemi, které zavedl na panství Chotkovském, Nových Dvorech, v Třebešicích a na dvoře Lochách, kde brzy potom zemřel. Vdova odstěhovala se s dětmi do Čáslavě a bylo starostí dost. Syn skrýval se na půdě v domku pod fortnou, aby ho na vojnu nesebrali, ustydl tam a zemřel souchotinami. Babička byla sama doma s dcerou Annou. Když přišel rozkaz, že každý majitel domu má jít hlídat vojenského skladiště, oblékla také vojenský plášť a pušku vzala do ruky. Až když přišel důstojník na přehlídku stráže, byla dvorně této varty sproštěna. Zatím náš dědeček ucházel se o dceru její Annu. Nepřála tomu a dala Annu do Mžan. Dědeček sedl na koně a přivezl si nevěstu, načež rodinná rada povolila a byla svatba dne 4. února 1812. Děd byl povahy veselé a s babičkou byli za kmotry chudým lidem velmi často.

Také praděd Dominik I. pamatoval ve své závěti (f 1810) na založení 3. třídy při škole v Čáslavi a odkázal půl korce mouky a půl čtvrtce soli, aby po jeho pohřbu napečeno bylo chudým dušiček. (Byly to dva spojené jako )( rohlíčky.) Děd měl bratra Františka, a týž syny Ferdinanda, Františka a několik dcer, od nichž jest četné potomstvo.

Můj otec Kliment (* 1821, f 1888) chodil na hlavní školu v Čáslavi a v Kutné Hoře, vyučil se na Nových Dvorech u mistra Beránka knihařství a byl dlouhá léta na vandru v Korutanech a ve Štýrsku. Prob1" í národního dostalo se, mu od polního kaplana Mensingra, pak c. 'lana Aloise Janaty. Více než 30 roků vedl starostenství záložny čé ¦' a

zjednal si s jinými vlastimilý zásluhy o založení divadla Dusíková, gymnasia i musea, začež zvolen čestným měšťanem kr. m. Čáslavě.