majíce je zavěšená na vážkách na hrdle ležících, neboť tam ani konve neb putny vidět není na vodu. — katení, otruby s moukou spařené pro svině. — vajerek, provázek cuckový. — shadlen, krátké předénko bavlny neb nití. — podvazek, dlouhé předeno příze režné; přadeno je obyčejné přadeno. — kopa, pásmo, v němž je 60 nití. — výmluv, vejmínek selský. — veselka, svatba. — líčko, líce, tvář, obličej. — lože, postel, nebesa nad ložem. — spletánky, vrkoče, copy, spletené vlasy. — modráoky, charpa, chrpa. — kontrhel (alchiinilla arvensis), dělají salát z jara. — řása, vřes (erica). — kukátky (orchis), vstavač. — babky, dědky (imor-tella) lesní, růžová je bab., bílá děd. — řebíček, bez modrý, střemcha. — bez (bzí). — můří nožka (delphinum), chudoba (svatojánské kvítí, jichž se děvčata ptají). — chudobka, sedmikráska. — doubravníky, hřiby, pak jsou modráky, másníky, kozíbradky (kuřátka), jelení skoky (blošák jelení), sirovinky se jedí sirové, jen osolené, lišky, kraváky, holubinky, ryzce, mezníčky. — řeřáb, jeřáb. — spínadla, přesky u šněrovačky.

drcek, knoflík lesklý, nímž je košile u krku zapiatá. — Šerka bílý z domácího, hrubého, vlněného sukna na kabát, jenž volně k tělu přiléhá; lemován kolem a na ramenou černými šňůrkami. Před dávnými věky, dokud ještě Chodové své svobody měli, byly ty černé šňůrky zlaté.

— Vínek co nosívaly děvčata nad čelem; je to pásek plátěný as na tři prsty široký, bílými krajkami obšitý a barevnými korálky vyšitý. — Bulka, staré čepce, jež málo v kterých obcích již nosí. I také sukně dle starého kroje bulského. Od slova bul přezdívají těm sedlákům buláci. — Plena, bílý šátek co nosí ženy na hlavě. — Stuhy, stužky, fábory, pentle.

Pobuda, která všuda zůstane. — pudivitr, zbrklý člověk, splašený.

— vratký, komu se lehko hlava zatočí i nestálé mysle člověk. — libná dívči, přívětivá. — krákat, rout za vlasy; krace mne, inje mne. — vštěpovat neštovice, sázet neštovice. — odevzdat na vojnu chlapce. — oznámit s kazatelny ženicha a nevěstu. — nadít do jahli nit; nadívat korale na kalounek. — rozžehnout světlo. — kálat dříví (štípat). — chapnout, chytiti. — střápat, střádat. — škrejpat, stříkat. — rozvalilo se (dřevěné nádobí rozmočilo). — spolčata, dvojčátka. — šírání, šírá se, soumrak, šumračí se, smráká. — hejtu, návštěva, tolik co na tácky (o práci). — dychánky, na dychánky, na hrátky (přijít bez práce jen si tak sedět a povídat). — hyn, hyndle, hyn tam na vrchu, hyn tam sedněte na laje (hen). — vně, venku. Jdite vně děti! — chutě, rychle (slov. chytro), »chutě chvátej, hať se zase vrátíš«. — dobývat brambory. — dyiiovat, prosit, žadonit. Dynovačka o velkonocích. — červené vejce, velko-noce. — Zelené svátky, na Ducha, svatodušní. — srostlíky, dva hrnčíky pospol, v nichž nosí na pole jíst. — pšano, jáhly. — houdek, houslista (dudák s dudama). — náton, silného kus pně, to se na něm dříví kalá.

mejtíště jahod, kde je vymítěný les, a hodně jich roste. — paskoné konopí, matiční, semenec konopí samčí. —

Veselý kostel, v Praze je mnoho veselých kostelů (pěkných, skvostných/. — Veselá Horn. Tak se jmenovával, jak slaří povídají, vrch nad