- pověry. Mravokárci polští také čerpali z pramenů našich, jak Brückner často dokazuje. Jana Sylvána (Jeronýma Pražského, viz „Č. Lid" VI. 1C5) týká se stať VI. Przeróbka kazaú Jana Sylwana" (str. 54—69.) Ková práce Brücknerova podává opět výsledky studia dlouholetého, podnikaného s onou důkladností a soudností, která dodává všem posavadním studiím Briicknerovým veliké ceny. český historik kulturní neobejde se "nikterak beze znalosti těchto polských kázání středověkých, nyní tak prístupných z rukopisů roztroušených v publikaci Briicknerově.

Brückner AI., Drobné zabytki jezyka polskiego XV. wioku. Pie-šni, modlitwy, glosy, w Krakowie 1896. (Otisk z XXV. Rozpraw filolog. Ak. Um.) Spisovatel vykládá v úvodě, že literatura polská za středověku dosti nesamostatná honosí se původními, originálními skladbami toliko v oboru kázání a na poli písní nábožných i také dílem světských. Mnohé z písní nábožných staropolských udržují se podnes. Rozumí se, že nové výzkumy Briicknerovy především vzbudí zájem u polských literárních historikův a filologů. Přes to i pro české pracovníky v oboru literární historie, jakož i pro ty, kdož studují lidové nábožné písně, koledy, říkadla, rýmované modlitby české, má studie Brucknerova nemalou důležitost. Srv. stať 3.: „Piešni koledové i inne". K lidovým písním moravským (Brückner cituje na str 49 Sušila č. 17 ad.) podány jsou četné varianty polské, shodné s. písněmi moravskými. Také naše staročeské rukopisy chovají v sobě mnoho podobného zajímavého materiálu. Zvěčnělý Konrád mnoho tu vykonal, ale přes to ještě mnoho zbývá. Kdo u nás se ujme podobných studií památek rukopisných, jimiž se nyní s takovým úspěchem obírá neúnavně činný Professor Brückner ?

* N eh ring W., Kázania Giiie-

zienskie, w Krakowie, 1S96. (Otisk z XXV. sv. Rozpraw filolog. Ak..) Také tato publikace, důležitá především pro filologa, podává některé drobty kulturně-historické, jež se v proudu řeči kmitnou kazateli staropolskému. Literární historik dočte se několika středověkých legend, pověstí a rozprávek.

Moi:iroi!t> B. A ÜKiieji u iixt> 9p;iKÍiíiii.i, Caiflia 8tiixí> bi iiRiiie npeaia. 9Tiiorpa.ni- flt, BupmiiBii, 1896. Skythové, jak známo, žili za dob Herodotových v jihorusliých stepích, budili postrach svými nájezdy na řecké kolonie na Krimu atd. Historikové nyní živě se zajímající o skythskou otázku posud nemohou se dohodnouti, k jaké národnosti patřil tento národ. Jedni pokládají Skythy za předky řeckého národa, druzí spatřují jejich sled v národnosti finské nebo turecké, jiní vyčkávají s úsudkem, pátrajíce po nových pramenech historických, ethnografických a archaeologickýcli. — K těmto hlásí se spisovatel nejnovější studie o Skythech, kterou zaslal redakci Českého Lidu. Podepsaný řídí se vždy známou zásadou, referovati obšírněji jen o zjevech, jež přímo nebo nepřímo se týkají české historie kulturní a lidovědy československé. Jinak přestává na stručném oznámení, usuzuje, že ten, koho" otázka zajímá, vyhledá si a opatří již, čeho potřebuje. Podobně při této publikaci, pilně sestavené, oplývající daty a parallelami historickými a ethnografickými, nemůže se sborník náš pustiti do rozvláčného výkladu o záhadné otázce, výkladu nesouměrného s referáty posud obvyklými v podobných případech. Aspoň obsah budiž doslovně uveden, aby vysvitlo stanovisko nové práce v otázce .tak často přetřásané: Huculové, dávní Thrakové a Albánci. Kult hadů, zápasy primitivního člověka evropského s divokými zvířaty, kult ohně. Z historie Thrakň. K jaké národnosti náleželi Skythové, Sarmatové, Alanové, Roxolanové. Současné zbytky thráckých plemen, Litevci, Poláci, Ruský národ, Národové balkánského poloostrova, Thrakové na Východě, Thrakové v Západní Evropě. Domnělý význam Thraků v historii kulturní. Několik slov albánských souhlasných s ruskými, a rumunských. Spisovatel sám právem nepokládá své práce za naprosté rozřešení záhadne' otázky a prosí odborníků za mínění, jak budou posuzovati methodu i výsledky tohoto nového pokusu.

*??????????? ?????????? 1896. Spisovatel podáva výsledek sběratelské činnosti roku 1895 v oboru písní, modliteb, říkadel a