utřela je blíncem řkouc: „Chci mu raději zadek otříti než tobě dáti!" Pán Bůh odešel a ustanovil zničiti úplně klasy, aby lidé neměli obilí. Ale v tom přiběhl pes, potom kočka a začali silně prositi, aby toho nečinil, že budou i oni Hadovi. Pán Bůh dovolil jim rty uchytiti klas, a kolik ho pes s kočkou mohli uchvátiti, tolik ho i zůstalo. I my nyní živíme se tou částí, kterou Bůh zůstavil pro psa i kočku.'")

Legendy podobné znají i Němci. V Hessensku se vypravuje, že před časy, když ještě Bůh sám chodil po zemi, byla úrodnost půdy mnohem větší než nyní: tehdy klasy rodily ne padesáteronásobně neb šedesátero-násobně, nýbrž čtyř- až pětsetnásobně. Tehdy zrní na stéble rostlo od zdola až nahoru: jak dlouhé bylo stéblo, tak dlouhý byl klas. Ale jak lidé už jsou, v hojnosti nedbají požehnání, které od Boha přichází, stávají se lhostejnými a lehkomyslnými. Jednoho dne žena šla okolo žitného pole, a její malé dítě, které vedle ní poskakovalo, padlo do bláta a pomazalo si oděv. Tu matka vytrhla hrst krásných klasův. a očistila jimi oděv dítěte. Když to Hospodin spatřil, rozhněval se a pravil: „Od nynějška nebude stéblo žádných klasů míti; lidé nejsou už nebeského daru hodni." Lidé, kteří kolem stáli a to slyšeli, ulekli se, padli na kolena a prosili, aby aspoň něco nechal na stéblu státi: nezaslouží-li si toho sami, aspoň pro nevinná kuřátka, která by jinak hladem zahynula. Hospodin, který jejich bídu předvídal, slitoval se a splnil jejich prosbu. TakÉ zůstal aspoň nahoře klas, jak dosud roste.23) — Zajímavá jest zvláště verse z Gdaňská, která ukazuje, jak se mnohdy pověst taková k určitým místům přimknula a lokalisovala. Kdysi v Gdaňsku zuřil hlad. Žila tam žena, která měla dítě, jedináčka. I koupila pro sebe a pro dítě žemli; ale když přišla domů, znamenala, že se dítě znečistilo. JSÍemajíc po ruce plenky, oddělila střídku žemle od kůry a měkkou střídkou dítě očistila. Za trest chléb proměnil se v kámen, a žena nepozorujíc toho dítěti kůži i maso sedřela. Dítě zemřelo, a žena následkem toho sešílela. Chléb v kámen proměněný se prý dosud v Gdaňsku v kostele P. Marie ukazuje.24)

Dle podání. ve Vorarlbergu byl dříve v Alpách pravý ráj; obilí se dařilo a všeho bylo dost. Sníh ještě nepadal. Tehdy mělo stéblo 3, 4 i více klasů, a klasy byly tak plné, že visely až dolů na zemi. Lidé zneužívali však daru Božího; pacholek stlal snopy klasnaté pod dobytek, žena pod-palovala oheň klasy obilními, mlatci a mlynáři zrní rozhazovali. To se Bohu v nebi nelíbilo; šel a učinil, že od té doby stéblo má jen jeden klas. Z toho povstala drahota v zemi.25) Podobně 26) vypravuje se ve