str. 351
utřela je blíncem řkouc: „Chci mu raději zadek otříti než tobě dáti!" Pán Bůh odešel a ustanovil zničiti úplně klasy, aby lidé neměli obilí. Ale v tom přiběhl pes, potom kočka a začali silně prositi, aby toho nečinil, že budou i oni Hadovi. Pán Bůh dovolil jim rty uchytiti klas, a kolik ho pes s kočkou mohli uchvátiti, tolik ho i zůstalo. I my nyní živíme se tou částí, kterou Bůh zůstavil pro psa i kočku.'")
Legendy podobné znají i Němci. V Hessensku se vypravuje, že před časy, když ještě Bůh sám chodil po zemi, byla úrodnost půdy mnohem větší než nyní: tehdy klasy rodily ne padesáteronásobně neb šedesátero-násobně, nýbrž čtyř- až pětsetnásobně. Tehdy zrní na stéble rostlo od zdola až nahoru: jak dlouhé bylo stéblo, tak dlouhý byl klas. Ale jak lidé už jsou, v hojnosti nedbají požehnání, které od Boha přichází, stávají se lhostejnými a lehkomyslnými. Jednoho dne žena šla okolo žitného pole, a její malé dítě, které vedle ní poskakovalo, padlo do bláta a pomazalo si oděv. Tu matka vytrhla hrst krásných klasův. a očistila jimi oděv dítěte. Když to Hospodin spatřil, rozhněval se a pravil: „Od nynějška nebude stéblo žádných klasů míti; lidé nejsou už nebeského daru hodni." Lidé, kteří kolem stáli a to slyšeli, ulekli se, padli na kolena a prosili, aby aspoň něco nechal na stéblu státi: nezaslouží-li si toho sami, aspoň pro nevinná kuřátka, která by jinak hladem zahynula. Hospodin, který jejich bídu předvídal, slitoval se a splnil jejich prosbu. TakÉ zůstal aspoň nahoře klas, jak dosud roste.23) — Zajímavá jest zvláště verse z Gdaňská, která ukazuje, jak se mnohdy pověst taková k určitým místům přimknula a lokalisovala. Kdysi v Gdaňsku zuřil hlad. Žila tam žena, která měla dítě, jedináčka. I koupila pro sebe a pro dítě žemli; ale když přišla domů, znamenala, že se dítě znečistilo. JSÍemajíc po ruce plenky, oddělila střídku žemle od kůry a měkkou střídkou dítě očistila. Za trest chléb proměnil se v kámen, a žena nepozorujíc toho dítěti kůži i maso sedřela. Dítě zemřelo, a žena následkem toho sešílela. Chléb v kámen proměněný se prý dosud v Gdaňsku v kostele P. Marie ukazuje.24)
Dle podání. ve Vorarlbergu byl dříve v Alpách pravý ráj; obilí se dařilo a všeho bylo dost. Sníh ještě nepadal. Tehdy mělo stéblo 3, 4 i více klasů, a klasy byly tak plné, že visely až dolů na zemi. Lidé zneužívali však daru Božího; pacholek stlal snopy klasnaté pod dobytek, žena pod-palovala oheň klasy obilními, mlatci a mlynáři zrní rozhazovali. To se Bohu v nebi nelíbilo; šel a učinil, že od té doby stéblo má jen jeden klas. Z toho povstala drahota v zemi.25) Podobně 26) vypravuje se ve
23) Kinder und Hausmärchen gesammelt durch die Brüder Grimm. Göttingen
1864. II. str. 438. N. 194. Podobnou pověst uvádí L. Bechstein, Deutsches Märchenbuch. Leipzig 1845. str. 113.
24) Die Volkssagen Ostpreuszens, Litthauens und Westpreuszens. Gesammelt von W. J. A. v. Tettau und J. D. H. Tem nie. Neue Ausgabe. Berlin
1865. 208—209.
25) F. J. Vonbun, Die Sagen Vorarlbergs. Innsbruck 1889. str. 163. 26) A. Lütolf, Sagen, Bräuche, Legenden aus den fünf Orten Lucern, Uri, Schwiz, Unterwalden und Zug. Lucern 1862. 376. N. 348.