str. 346
Od několika, let učí se děti. na vesnici chodské také do vajec červených krejcarem „sekat": uvázne-li peníz ve vejci, je prohráno, vypadne-li, je prohrán peníz. Tato ne zrovna chvalitebná hra přišla, tuším, z města a nemá na vesnici velké naděje na rozšíření z té jednoduché příčiny, že děti chodské, aspoň v rodinách starým zvykům věrn}řch, nemívají, krejcarů vůbec!
Nevinnější zábavu jim působí, dostane-li už některé dítě chuť zkusiti také vnitřní, hmotnou hodnotu svého vejce, hádání, než se vejce rozbije, je-li v něm „jaloučka nebo mourek".1) „Jaloučka" je žloutek „na síle" vařený, čistě žlutý, „mourek" — převařený, mourovatý. Kdo uhodl, dostane hodný kus vejce, obyčejně všecko, co si vyhádal a oč majetník zrovna dvakráte nestojí: žloutek.
červená a malovaná vejce, obyčejně však už jen prázdné skořápky, z nichž byl obsah malými otvory naproti sobě vyfouknut, tak zvané „pouky",2) věšívají hoši na máje, jež v noci filipojakubské svým děvčatům staví.
Věnujeme při té příležitosti malou kapitolku chodskému malování vajec. Nejčastěji barvívají vejce na červeno kupovanou barvou „třískovou" (kampeška?). Dost často však viděti vejce barvená na hnědo — světle i tmavě — cibulí nebo „drobem" ze sena, na bledožluťo — ovsem, na zeleno — petrželí.3) Straky malujou horkým voskem; štětcem je hlavička „špendlíku" a ostře přistřižený „kotejš" z menšího brku husího. Vejce se v barvě vaří. Barva chytí, kde není vosku. Dovedou však na Chodsku udělati také obrácený vzor, aby převládala barva bílá. „Půda" zůstane potom bílá a na ní je červené malování. K tomu bylo třeba dosti důmyslu. Dají vejce napřed vařit do barvy, pak je omalujou voskem a potom je dají do „šťávy ze zelí" ; šťáva vyleptá barvu, kam může, kde je vosk, zůstane barva.
Mezi mnohými a mnohými vzorečky malování vídati nejčastěji srdíčko,4) ptáčka, kytku; věneček, hvězdu. Malováním strak zabývají se dívky: děvče prosté, neučené vypracuje často malování tak pravidelné a ladné, že by se za ně nemusel styděti malíř. Nejvíce a nejpestřejších strak nadělají každoročně na vesnici chodské „šedličky"; ty totiž na-' našívají na straky i pěkné vzorky domácího vyšívání. Někdy dělají děvčata chodská straky navazujíce na vejce pevně listy bylinné, zejména petržel, a pak je teprve dávají do barvy. Kde je navázán list, nemůže ovšem chytiti barva. Malování toto podobá se modernímu „stříkání" na dřevo, aspoň myšlénka je táž.
1) Variant: „nebo volek"; „mourek" říkají volu dle barvy.
2) Jinde v Cechách „výlupek" : toho slova neznají Chodové než v porovnám: divče jako vejlupek.
3) Záleží mnoho tón barvy na množství byliny vyvarované' a na době, kterou se v ní vejce nechá vařiti.
4) To je na Chodsku nejoblíbenější vzor na všem: srdíčko vídati na „bůtkách" (ženských střevících), na kabátcích, na „plenách" (na hlavu), ba i jako okénka na štítech a peřeních.
