str. 246

Kterak vznikl název „hloupá Přelouč“?

Historická studie.

Napsal Eugen Muška.

Rekové mají svoje Abdéry, Němci Schildu, Fockbeg, Lalenburg, Wa-sungen, Angličané G-otham, Poláci Pacanov, Slováci Čudákov, Srbové Sálov a pod. a Čecbové svoje české Abdéry Přelouč. Zajímavou byla vždy otázka, kdy a jak tento název vznikl, ale zřídka kdy hádalo se dobře. Fantasie lidu zmocnivší se tohoto vděčného předmětu, nabájila

0 .vzniku a trvání města . spoustu povídaček a báchorek, které postupem času vzrostly v směsici nesmyslných a nemožných pověstí a prostonárodních rozprávek, tak že i podnes namnoze ještě?,určitě se neví, kterak pokro-cijé a vlastenecké toto město k pověstnému tomuto v přídavku přišlo.1) Přelouč neprávem stala se svodem pro všechny často neslušné, směšné, hloupé kousky v kterémkoli městě v Čechách i v cizině spáchané, které nejenom v Přelouči , se byly nestaly, ale, které byly pouze buď živou fantasií lidovou, neb od spisovatelů prostě vymýšleny. 2) Město Přelouč stalo se střediskem, všech podivnýeh.a pitvorných povídaček, roztroušených buď v pověstech po. celé zemi české, neb i v cizině.

Že skutečně pověsti a anekdoty vyskytující se nejen u Němců, ale

i u jiných národů evropských, hlavně četbou německých spisů báchorkových z půdy německé zaneseny byly na půtiu. českou a zde hned přiděleny byly tíéblabým osudem stížené Přelouči-, uvedu charakteristický toho doklad, . vybraný z celé spousty prostonárodní a anekdotové literatury.

Ptáte-li še, proč Přelouč nazývá se hloupou, hned vypravivše Vám anekdota u všech národů.dň, se vyskytující:3) „Prý kdysi za dávných a dávných časů rostla;'přeloučským občanům na věži radnice4) tráva,

1) Pravou příčinu udává Jv novější literatuře Sedláček ve svých „Hradech" (Pardubice) a Prášek v „Čechách" ve IV. dílu. Díla tato málo však jsou lidu přístupna, takže rozmanité nepravdivé verse rozšiřují se dále. 2) Anekdota o přeloučských apoštolech na pí\, již. vypravuje Sobotka ve své „Kratochvilné historii měst a míst v zemích koruny české" (str. 90). Nebo o návštěvě krajského inženýra v Přelouči, jejž uzavřel dráb na vyzvání pana purkmistra: „Zaveďte onoho pána do šatlavy", do městské šatlavy a nepustil. O opatrnosti přeloučské, s jakou se střeží jíti na led s teplou b u c li t o u, aby led nezapálili. Nebo o vzácné návštěvě, jak prý uvítali vznešeného hosta kdysi Přeloučané, nemajíce hudby, v čekárně, kantátou na fortepiano zahranou. Takových anekdot je celá řada á štací snad tato ukázka.
3) Viz Sobotka: Kratochvilná' historie měst, str. 55.
4) Dle zachovalého obrazu Přelouče pod chorem ve hřbitovní kapli Navštívení Panny Marie vysvítá, že starobylá radnice přeloučská mívala v ě ž. Tato asi, nepochybně šindelová, během času zvetšela a zeleným mechem porostla, což asi dalo vedle jiného podnět k zdomácnění německé anekdoty.