Chození s králem o Letnicích v okolí Vlastiboře (v Jihočesku).

S králem chodili „Y-elcí kluci" neboli „pohůnci" na svatodušní pondělí odpoledne. K tomu činili již dlouho před svátky přípravy. Především si nadělali množství „kordů". Tyto hotovili z tenkých smrkových vétví, které pěkně ostrouhali, aby byly bílé. Na silnějším konci nechali jednu větvičku, opodál níž vyvrtali otvor, a do něho větvičku zahnuli na způsob koše ü kordu. U některých ohýbali tak dvě i více větviček, a podle toho byly kordy s jedním „okemId nebo se dvěma „oky". Takto připravené kordy nechali ještě na slunci důkladně vyschnouti, aby se dobře přerážely Potom naloupali hodně' sosnové kůry,, kterou nařezali na řemínky, a z většího kusu zhotovili opasek. Kůru tuto uložili pak do hnojůvUy, kde zčernala, takže nejen nabyla barvy opravdových řemínků, nýbrž i jakési pevnosti a ohebnosti. To vše uschovali k toužebně očekávaným svátkům.

Osoby hlavní lyly tři: král, řečník a kat. Králem býval obyčejně některý synek selský, tišší a vážnější povahy, ne „rozháraný", aby se nesmál, neboť by se to neshodovalo s důstojností královskou. Oblečen byl v dlouhou košili bílou. Kromě této měl na sobě 4 hedvábné šátky červené, s různobarvými vzorky. Jeden šátek připevněn hyl ze předu na způsob zástěry, druhý ze zadu, takže oba tvořily jakousi sukuiei. Třetí šátek, „vornát", si přehodil na záda, a cípy pod krkem sepjal. Hlavu kryla vysoká čepice špičatá, z bílého papíru, a přes ni přehozen byl čtvrtý šátek; cípy jeho splývaly králi po stranách hlavy. Po boku a na rukou vlály mu červené pentle hedvábné. Krále vedli dva sluhové, s každé strany »jeden. Řečníkem mohl býti jen ten, kdo měl dobrou „vyřídilku". B)l ve svátečním šatu, kolem beder přepásán pentlí červenou, a s kordem v ruce. Kat měl kolem boků pás korový, za ním zastrčenou dřevěnou šavli černě natřenou, a silný svazek korových řemínků. Tyto tři hodnostáře provázeli ostatní pohůnci, z nichž někteří nesli košíky na dary.

Když přišli do stavení, nahrnuli se do sednice všickni najednou. Krále posadili ke stolu tak, aby byl obrácen tváří na sedoici. Kečuík po obyčejném pozdravu spustil:

*) Srv. líčení podobných slavností v Čechách i na Moravě. Český Lid. II. str. 105 a d.