str. 520
Do panské myslivosti těžce stěžuje si náš skladatel, a to všim právem; nebof panství poděbradské i plochou zalesněnou patřilo k nejrozsáhlejším, a co do množství a jakosťi zvěře sotva které se mu v Čechách vyrovnalo, takže blízké sousedství lesů panských bylo k tím větší zkáze rolnictva, jehož povinností bylo zvěř vyživovati i škody od ní na polích způsobené trpělivě snášeti 69)
Svrchu (str. 143.) uvedená rozloha lesů poděbradských dělila se (r. 1748) v následující hájemství či revíry, jichžto některé zajímavé názvy místní v závorkách položíme: „k e r s k ý70) jinak s a d s k ý revír" (u jeleních uší, na zvířecím, voříšek, pod zabitým, pod kalinovém, panský mejto, melešburský lov, na liškově, nad královou loukou, trnová ochoz, bor v dlouhé ochozí), „hradišský a pistký" (kněží hájek,71) v hyzdině, lísek vedle Labe, vochoz zákoutí, lísek rovce, v houští,72) lusce, vochozka), hájemství vrbické (kruh borový, dubina, brus), pňovské (ochoz v kočkově, březina), hořá-tevské (vokrouhlek), chvalovské („les luh slově vrchluží"), ěiňoveské („les na šarhánky slově puklice", hájek harholec), radovesnické (les domanovský) a 1 i b i c k é (nad hrachovištěmi, na másnici, v kruhu).73)
V těchto hájemstvích byla „slaniště pro nabízení lízu" pro červenou zvěř (jeleny, srny, daňky), i „kůlny a stáje pro vysokou zvěř", boudy zelené pro kratochvil J. Mti Cis., obory bažantní, zá-spy (zásypy) pro černou zvěř, záspy bažantní; nad to však připomíná se (v Ur. 1748) „obora zvířecí za mostem poděbradským u kostelíka Matky boží, kterážto dle urburu (r. 1651) má v sobě
69) Příklad vzácné lidumilnosti nacházíme r. 1770, kdy císař Josef II. nařídil, aby svinská obora (u kančího zásypu) byla vystřílena, protože zvěř z ní vycházejíc sousedům sadským v polích škodila.
70) Nynější les K e r s k o (krsy, kře, keře oproti Sadsku jakožto osadě) připomíná se již r. 1357 (11. ledna) jakožto K r z y, když sem k novo založenému kostelu od Bočka z Kunštátu byl dosazen kněz Petr, pak roku_ 1379 Matěj a po smrti Matějově Antonín de Sadzka sem v Nakrzy a r. 1414 Henrik de Choezna v Krzie. Kostelík Božího Těla v Kersku obdařen byl r. 1690 od papeže plnomocnými odpustky a náležel k patronátu obce Sadské, která jej r. 1732 opravovala; ale 1. 1771 byl jí kostel; odňat a r. 1786 zrušen a rozbořen, tak že během času zůstaly jen nepatrné stopy a název „u kostelíka" v ústech lidu, jenž kromě svrchu urburně doložených poloh zná ještě v Kersku: Na kyrylce, na švan-dáku, na káni, chobota (v chobotě), v křivanovejeh, u zámku a j. V poloze „u zámku" býval lovecký zámeček asi na místech staré tvrze, při níž byla osada, nejspíše K e r s k o; odtud se psal Pavel Dolin z Kerska, ibrstmistr poděbradský, ok. r. 1580, ale bydjel v Sadsku v čísle nyní 250. Kromě toho okolo r. 1579 Michael Alb. z Šentálu a z Kerska, hejtman na Přerově a Lysé, a roku 1671 Jindř. Alb. z Sentálu a Kerska, jako dárce křtitelnice do kostela v Kounicích.
71) Roku 1593 jako „kniežů hájek«.
72) Eoku 1593 jako „les ouští neb záhouští".
73) Roku 1593 uvádí se také hájemství sokolské dle vsi Sokolče.
|
|
