na nevěstě šaty modré, předpovídali jí, že bude od muže modřena; šaty bílé nebo šaty perlami ozdobené znamenaly pro nevěsta slzy. Plačící nevěstě předpovídalo se radostné manželství. Běda té, která se před oddavkami zasmála, hned ozývaly se hlasy: „Ta jistě brzy po svatbě bude plakat."

Vdává-li se mladší dcera z rodiny dříve než starší, říká se, že nevěsta hodila sestře do trní groš.

Při příchodu neb příjezdu ke kostelu seřadil družba průvod : napřed kráčel ženich se svědky, za ním vedl družba nevěstu, pak následovaly družičky s mládenci, za těmi stará svatbí a ostatní hosté dle hodností.

Přijdouce před oltář hledí snoubenci, aby při příchodu kněze na stupeň oltáře současně doklekli, poněvadž ten, kdo to dříve učiní, dříve musí zemříti.

Přišedšímu knězi podala družička prut rozmariny červenou stužkou ozdobený a snoubencům klade na hlavu malounké věnečky z rozmariny, jež pak po ukončení obřadu opět odebere a nevěstě odevzdá.

(V pozdější době bývají někdy svatební věnečky spojeny dlouhou hedvábnou stuhou bílé barvy, jejíž konce drží družičky.)

Jde-li se okolo oltáře na o f ě r u, stane se to teprv až po té. Věnečky ty se svážou a uschovají, aby se manželé nikdy nerozešli. Jsou prý také dobrým kouřidlem proti psotníku.

Některá nevěsta věnečky svatební vkládá si za oltářem za ňadra a doma je uschová, aby, až jí budou v manželství boleti zuby, z dýmky mohla je kouřiti a tím bolesti se zbaviti.

Jestliže mezi svatebním obřadem zahřmí, bude mezi novomanžely častěji váda., Spadl-li věneček mezi obřadem neb při oféře některému ze snoubenců s hlavy, jistě že ho hoden nebyl. Aby nespadl, dávaly "do prostřed každého květ lopuchu (baba k). Také svíce na oltáři hořící bedlivě se pozorují: komu ze snoubenců svíce vzplane neb prskne (t. j. na jeho straně hořící), ten dříve zemře. Plamen rovný a jasný předpovídá jim dlouhý věk. Při ofěře hledí si nevěsta od ženicha k tomu potřebný peníz opatřiti (také jí k tomu její příznivkyně dopomáhají), tím nabývá vlády nad majetkem ženichovým. Nestalo-li se tak,"tu si při ofěře aspoň peníz se ženichem vyměňuje, aby v peněžních záležitostech mužových mohla míti také slovo.

Po vyrovnání účtu na faře, s kostelníkem a ministranty, po případě s varhaníkem a zpěváky, odebírají se svatebníci ke svým povozům, nyní však novomanželé již spolu, jsouce provázeni starou svatbí a družbou.9)